Vidět u Juliana oněmělý výraz bylo vzácné. Celia se rozesmála, aniž by brala jakýkoli ohled na jeho důstojnost.

Zabořila hlavu do Julianovy hrudi a její smích zněl tlumeně.

Julianův obličej potemněl. S kamennou tváří nechal Celii, ať se mu směje.

Po chvíli se zdálo, že ho to podráždilo, a plácl Celii přes zadek. "Nesměj se!"

Celia vzhlédla. Její oči byly jasné a vlhké. Tváře měla mírně zčervenalé.