Elara pocítila, jak se jí zvedá žaludek. Rychle si sundala náhrdelník z krku. Bez váhání ho hodila do odpadkového koše v ložnici. Diamanty cinkly o kovovou nádobu.

Spěchala do koupelny pro hosty a pustila sprchu. Horká voda ji pálila na kůži, ale jí to bylo jedno.

Drapla sprchový gel a zběsile si drhla krk i tělo. Potřebovala ze sebe odstranit každou stopu po Julianovi. Každou vzpomínku na jeho dotek.

Kůži měla z toho drsného drhnutí rudou, ale stále se cítila špinavá. Představa, že ten náhrdelník lpěl na krku jiné ženy, jí působila nevolnost.

Představovala si, jak se pohupuje, když se ta žena pod Julianem hýbe. Při té představě se jí obrátil žaludek.

Dveře koupelny se náhle otevřely. Julian stál v zárubních a očima fixoval Elaru přes skleněné dveře sprchy. Jeho pohled klouzal po jejích mokrých vlasech, dolů k ramenům a sledoval kapky vody, které obtékaly její křivky.

Julianův dech ztěžkl. V očích mu plála touha. „Elaro, jsi tak krásná,“ řekl hlasem zastřeným touhou.

Elara zaslechla jeho hlas a okamžitě se zabalila do ručníku. Vystoupila ze sprchy, ale pomyšlení, že se možná stejným způsobem díval na tu druhou ženu, v ní vyvolalo pocit na zvracení.

„Nechoď ke mně.“ Elara udělala několik kroků dozadu, ale Julian už se blížil.

„Miláčku, co se děje?“ Julian natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři, ale Elara jeho ruce rychle uhnula.

Julian se nevzdával. Místo toho si ji přitáhl do náruče. Jeho ruce začaly bloudit po jejím těle a přes ručník jí hladily záda. Pak sjely níž.

„Elaro, chci tě,“ zašeptal jí do ucha. Jeho dech ji pálil na kůži.

Elařino tělo ztuhlo. Pokusila se odtáhnout, ale Julian byl mnohem silnější. Jeho ruka se přesunula k jejímu prsu a palec jí přejížděl po citlivé kůži. Druhá ruka sklouzla k vnitřní straně stehna.

„Pořídíme si miminko, ano?“ Julianův hlas byl plný touhy. „Mohli bychom mít krásné dítě. Holčičku s tvýma očima.“

Elara cítila, jako by jí v žilách proudila ledová voda. Pomyslela na fotku, kterou jí ta žena poslala. Ty samé ruce, které se jí teď dotýkaly, byly ještě před pár hodinami po celém těle jiné ženy.

V hrudi jí vybuchl vztek a odpor.

„Běž ode mě!“ Elara do Juliana vší silou strčila. „Juliane, jsem unavená! Teď na to nemám náladu!“

Julian zavrávoral dozadu, zaskočen její náhlou zuřivostí. Hleděl na Elařinu tvář a v rysech se mu zračil zmatek.

„Zlato, omlouvám se.“ Do hlasu se mu okamžitě vloudila vina. „Neměl jsem na tebe tlačit. Jen tě hrozně moc chci. Tak moc tě miluju.“

Odmlčel se a zkoumal její tvář. „Jestli teď dítě nechceš, můžeme počkat.“

Když Elara sledovala Julianův omluvný výraz, v žaludku se jí mísila směsice emocí. Tenhle muž k ní byl tři roky něžný a pozorný. Nedokázala tuhle jeho verzi smířit s mužem, který byl včera v noci s jinou ženou.

Ale fakta byla nepopiratelná. Ty fotky. Ty zprávy. Náhrdelník v koši.

Tu noc ležela Elara vzhůru a zírala do stropu. Julianův dech byl vedle ní klidný. Ty bolestivé obrazy se jí v mysli přehrávaly pořád dokola. Neusnula až do úsvitu.

Příštího rána se Elara probudila s tmavými kruhy pod očima. Její odraz v zrcadle vypadal vyčerpaně a prázdně.

„Zlato, je ti dobře?“ zeptal se Julian ustaraně. „Vypadáš vyčerpaně. Možná by sis měla dneska odpočinout.“

Elara zavrtěla hlavou. „Jsem v pořádku. Musíme se připravit na oslavu narozenin tvého dědečka.“

Když projížděli branou sídla rodiny Sterlingových, náhle se kolem nich prohnal černý Rolls-Royce. Zastavil přímo před hlavním vchodem. Na poznávací značce stálo „DAMON-1“.

Julianovy ruce na volantu zbělely. Jeho tvář okamžitě potemněla.

„Cillian,“ zamumlal si pod fousy.

Cillian Sterling byl Julianův strýc, nejmladší syn Constantina. Přestože byl jen o šest let starší než Julian, Cillian svého synovce vždycky zastrašoval.

Odmítl se zapojit do rodinného podniku a místo toho si založil vlastní firmu. Ta firma měla nyní pětkrát větší hodnotu než Sterling Group.

Cillian byl známý svou genialitou, bezohledností a mstivostí. Minulý rok zaslechl, jak o něm Julian na obchodní večeři pronáší znevažující poznámky.

Jako trest Cillian odmítl potenciální partnerství, které by Sterling Group přineslo stovky milionů v příjmech.

Julian zaparkoval za Rolls-Roycem. Když Elara vystupovala z auta, vysoký podpatek se jí zasekl v štěrkové příjezdové cestě. Zakolísala a už se kácela dozadu.

Náhle ji pár silných rukou zachytil v pase a stabilizoval ji o pevnou hruď.

Elara vzhlédla do páru hlubokých, tmavých očí. Muž byl vysoký a impozantní, mohlo mu být kolem devětadvaceti.

Jeho rysy byly ostré a dokonale tvarované. Vysoké lícní kosti, rovný nos, výrazná čelist. Měl na sobě tmavě šedý oblek šitý na míru, který zdůrazňoval jeho široká ramena a štíhlou postavu.

Tohle byl Cillian Sterling.

„Opatrně,“ řekl Cillian. Jeho hlas byl hluboký a magnetický, s nádechem upřímného zájmu.

Na okamžik se Elara přistihla, jak se utápí v jeho pohledu.

Julian se objevil vedle nich, tvář mu hořela žárlivostí. Hrubě popadl Elaru za ruku a odtáhl ji od Cilliana.

„Děkuji, Cilliane,“ řekl Julian úsečně. Jeho hlas byl napjatý potlačovaným hněvem.

Táhl Elaru směrem k vchodu do panského sídla. Po několika krocích se naklonil k jejímu uchu.

„Elaro, víš, že nemám rád, když se příliš přibližuješ k jiným mužům,“ zašeptal ostře. „Ani k mému strýci.“

Elara se skoro zasmála té ironii. Tady byl Julian, který byl ještě včera v noci s jinou ženou, a teď se choval majetnicky, protože promluvila se svým strýcem.

„Takže bys byl raději, kdyby tvoje žena padla na pusu přímo před sídlem Sterlingových?“ odpověděla chladně.

Julian okamžitě couvl. „Zlato, tak jsem to nemyslel. Jen nechci, aby si lidé dělali špatné představy.“

Elara ho ignorovala a pokračovala směrem ke vchodu.

Sídlo rodiny Sterlingových bylo působivé, s velkolepým foyer a křišťálovými lustry. Ale Elara necítila žádnou radost, že tu je.

V obývacím pokoji na ně okamžitě s rozzářeným úsměvem zavolala Julianova babička Victoria. „Elaro, Juliane, jste tady! Pojďte se posadit!“

Elara se zhluboka nadechla a nasadila zdvořilý úsměv. Ať už si o Julianovi myslela cokoli, jeho prarodiče stále respektovala. Constantine se k ní vždycky choval laskavě.

„Dobrý den, dědečku. Dobrý den, babičko,“ pozdravila je vřele.

Victoriiny oči se rozzářily, když sledovala Juliana a Elaru, jak přicházejí. Už roky se snažila přesvědčit Cilliana, aby se usadil.

„Pojď, sedni si sem ke mně,“ poklepala Victoria na pohovku vedle sebe.

Když se usadili, do obývacího pokoje vstoupil Cillian. Victoriin výraz se okamžitě změnil v nesouhlasný.

„Podívej se na Juliana,“ řekla Cillianovi významně. „Firma mu šlape a jeho žena je naprosto úchvatná. Možná nám brzy dají pravnouče.“

Její hlas zvážněl. „A ty? Je ti skoro třicet a pořád jsi sám. Jestli na příští rodinné setkání nepřivedeš přítelkyni, tak už raději nechoď vůbec!“

Cillianův pohled kmitl k Julianovi a pak se zastavil na Elaře. Rty se mu zvlnily do polovičního úsměvu.

„Ano,“ řekl tiše. „Skutečně úchvatná.“