REID

Cesta na letiště probíhá v tichosti. Není to ten příjemný druh ticha – je to takové, co visí těžce ve vzduchu a ztěžuje dýchání.

Adeline se vedle mě vrtí a prsty si hraje s lemem sukně. Poznávám na ní, že chce něco říct, ale pokaždé, když po mně střelí pohledem, sklopí pak oči raději do klína.

Poklepávám prsty o volant a zvažuju, jestli nemám zapnout rádio. Možná by díky hudbě byla celá ta si