REID

Hučení letadla vyplňuje ticho mezi námi.

Adelineiny prsty jsou stále propletené s mými, její stisk už není tak pevný jako předtím, ale pořád tam je. Nezmiňuju se o tom.

Taky se nezmiňuju o tom, jak je její ruka teplá, nebo o tom, jak jí palec spočívá jen lehce na mém, jako by ho zapomněla posunout.

Teď už zírá z okna, a ta opuštěná kniha jí leží na klíně. Za posledních patnáct minut neotočila