ADELINE

Reid se nepřestává hýbat, nepovoluje stisk, dokonce se ani neohlédne. Prostě mě táhne tím chaosem, jako by byl jedinou věcí, která mě drží při zemi. A možná je. Blesky fotoaparátů blýskají, reportéři pokřikují, ale já se dokážu soustředit jen na teplo jeho ruky, která svírá tu mou.

Prorazíme davem a teprve pak zpomalí. Ale jeho stisk? Pořád pevný. Jako by se bál, že když mě pustí, zmizím.