REID

Večírek za mými zády dál burácí – hudba dupe, skleničky cinkají a někdo falešně vyřvává nějaký popový hit z počátku tisíciletí.

Neotáčím se. Je mi to jedno.

Oceán se přede mnou táhne do nekonečna, temný a neklidný, vlny se valí tam a zpět, jako by měly všechen čas světa. Jako by právě nebyly svědky toho, jak Adeline přitiskla jazyk k Brooksově kůži.

Sevření kolem mé sklenice zesílí.

Byla to h