ADELINE

Co na to mám sakra říct?

Jen na něj... zírám. Jako idiot. Otevřu pusu, ale nevyjde ze mě ani slovo.

Reid mi věnuje tenhle malý, smutný úsměv – i s dolíčky – a to je svým způsobem ještě horší. Úplně mi to vyrazí dech z plic.

„Nemusíš nic říkat,“ zamumlá. Palcem mi lehce přejíždí po ruce, jako by se snažil zapamatovat si, jaké to je se mě dotýkat. „Neřekl jsem to proto, že bych to čekal od t