BRIONY

„Žádná zbraň tu není,“ řeknu klidným hlasem, s úsměvem křečovitě staženým na tváři. „Ale na tom vlastně nezáleží, že ne?“

Prsty mi cukají, toužím jí nějak ublížit – udělat něco, aby pocítila aspoň zlomek toho, co udělala ona mně.

Pak zachytím Reidův pohled – ustaraný, ostražitý – a sleduju, jak políbí Adeline na dlaň, než ji odvede pryč. To ten oheň utlumí právě natolik, aby mi to připomněl