ADELINE

„Ne.“

Vykne mi to dřív, než to stihnu zastavit. Hlasitě. Jistě. Definitivně.

Dokonce i Kaťa sebou trochu trhne, ramena jí ztuhnou.

Celou tu dobu stála čelem ke zdi, jako by pohled na mě byl příliš, ale teď se otočí. Její tvář je plochá, nečitelná.

„Prosím?“

„Řekla jsem ne.“

Pomalu zamrká. „Ty mi jako teď budeš vetovat život?“

„Nenechám tě utéct. Neskončíš v práci, kterou jsi chtěla od naši