REID

Sotva jsme přistáli, už se u výdeje zavazadel nenápadně vytrácím od ostatních. V klasickém Garryho stylu se ve chvíli, kdy mi přijíždí taxi, odnikud zjeví s šibalským úšklebkem.

„Ty nás fakt chceš jen tak zazdít? Žádný ‚uvidíme se později‘, žádný skupinový objetí?“

Protočím oči a vklouznu na zadní sedadlo. „Čau, Garry,“ řeknu důrazně a pak dám řidiči adresu Adelina pekařství.

K mému věčnému z