REID

„Myslela jsem, že přiletíš až zítra.“

„Vrátil jsem se dřív,“ řeknu, teď už tišeji, když jsme u sebe. „Nechtělo se mi čekat další den, abych tě viděl.“

Její oči sklouznou k mým. Na tvářích jí rozkvétá červeň, ale neodvrátí pohled. Ještě ne.

Pak se – samozřejmě – rozhodne promluvit Garry. „Páni. Já jsem tu mimochodem taky. Kdyby to někoho zajímalo.“

Povzdechnu si, ani se neotočím. „Nezajímá.“

„