ADELINE

Nevím, jak dlouho tam stojím a zírám na místo, kde Audrey právě odešla.

Všechno mi připadá neskutečné – jako by z místnosti vyrazili všechen vzduch a on se už nevrátil. Zatnu pěsti, přinutím se k pohybu a zamířím ke Kátině pokoji.

Snažím se nemyslet na to, co Audrey řekla. Snažím se nepředstavovat si její tvář. Snažím se necítit vůbec nic.

Když dojdu ke dveřím, všimnu si zámku – otočeného