ADELINE

Je to vlastně úžasné – jak mě každý krok bolí, jako bych chodila po hřebících. Sotva popadám dech, když otočím ceduli na ZAVŘENO a svalím se do nejbližší židle. Není ani poledne.

„Myslím, že si musím najmout výpomoc,“ zamumlám a stáhnu si kudrliny do ledabylého uzlu. Venku mrzne – tak, až mě bolí prsty u nohou – ale já se potím, jako bych právě uběhla maraton peklem.

Kaťa vklouzne dovnitř