ADELINE

Netrvá mi ani minutu, než vklouznu k Reidovi. V tuhle chvíli už jsem v podstatě součástí vybavení – s vrátným si tykáme a nad tou směšnou rozlohou bytu už ani nežasnu. Pokrok.

Uvnitř je ticho, což není zrovna šokující. Reid mi říkal, že nemusím chodit, že se pro mě zastaví sám. Jeden z jeho spoluhráčů pořádá grilovačku, a i když jsem se z toho zkoušela vykroutit („Ale ne, myslím, že na mě