Nash běžel parkem a viděl námořní rekruty při jejich ranním cvičení. Připadalo mu to jako celá věčnost, co to dělal sám. V uchu mu píplo sluchátko a on letmo pohlédl na hodinky, kde uviděl zprávu od své neteře.

„Je kurva moc brzo na to, aby se běhalo. Hele, autokorekce – nikdy to není 'vrtat', ale 'kurva'.“

Nash se pro sebe uchechtl a stiskl tlačítko na obrazovce, aby jí zavolal. Zvedla to na druhé zazvonění. „Sleduj ten slovník, mladá dámo.“

„Promiň, příště budu artikulovat kurva líp,“ zamumlala rozespalým hlasem. „Včera večer jsem se musela nechat hodit domů. Moje auto je mrtvý.“

„Až se tvoje máma vrátí domů, budeme si muset o tom křápu vážně promluvit.“

„Sleduj ten slovník, starče,“ škádlila ho nazpět.

„Nech mě doběhnout a vyrazím domů.“

„Na to všechno je moc brzo.“

„Já ještě nebyl v posteli,“ podotkl, když se otáčel k dalšímu kolečku. „Dneska musím za účetním.“

„Sežeň mi nějaký prachy,“ řekla jako vždycky.

„Jestli ti něco seženu, tak to bude nový auto,“ odpověděl a pak si něco zamumlal pod vousy.

„Řekl jsi právě cheeseburger?“ zasmála se Quinn.

„Jsi zatraceně vychrtlá,“ řekl.

„Na někoho, kdo tráví tolik času cvičením, máš divnou obsesi pro krev a mlíko,“ vysmála se mu a on slyšel, jak se tam pohybuje a jak se pouští sprcha.

„Co na to říct, rád vím, že si svoje hračky nerozbiju.“

„Hnus,“ řekla a pro zdůraznění vydala zvuk, jako by se jí zvedal kufr.

„Končím poslední kolo,“ oznámil jí, když míjel rekruty, kteří právě vybíhali. „Dobré ráno,“ řekl instruktorce.

„Dobré ráno, pane!“ zavolala ta žena a pak ji její četa sborově napodobila.

„Běž flirtovat,“ řekla Quinn a hovor skončil.

„Nevadila by trocha společnosti?“ zeptala se žena ve žlutém námořnickém tričku a modrých kraťasech, když se k němu přidala do kroku.

„Skoro končím, ale proč ne,“ odpověděl s nenuceným úsměvem.

„Běháte tu často?“ zeptala se.

„Dneska jdu pozdě,“ přiznal. „Obvykle už touhle dobou bývám doma. Vy to děláte často?“

„Každou středu,“ usmála se.

Jo, flirtovala. Byl ochotný tu hru hrát. Ale klidně by se vsadil, že je zhruba ve věku jeho dcery. A to byla stopka.

„Aspoň s rekruty,“ dodala. „Sama chodím častěji.“

A bylo to tady. Chodím sem sama. Potřebuju silného muže, aby mě chránil. Což by, kdyby ty dveře otevřel, vedlo buď k sexici, nebo k naštvané lvici typu 'já žádnýho chlapa nepotřebuju'. Nechtěl si zahrávat ani s jednou.

„Možná se zase uvidíme,“ řekl Nash a pokynul směrem k parkovišti. „Tady parkuju.“ Usmál se na ni a pak se otočil k rekrutům. „HOO-YAH!“

Odstoupil z cesty, aby se protáhl, zatímco tucet dospívajících pokračoval v běhu. Prošel svou rutinou a pak nastoupil do svého renovovaného Chevroletu Impala z roku 1969. Netrvalo dlouho a vjel na společnou příjezdovou cestu mezi svým domem a domem své mladší sestry.

Quinn ho potkala v kuchyni jeho domu. „Byla sexy?“

„Nebylo to špatný, asi tak v Harperčině věku.“ Políbil ji do vlasů, když procházel kolem. „Osprchuju se a pojedeme. Objednej kafe.“

„Jsi můj nejoblíbenější strejda!“ zařvala šestnáctiletá dívka chodbou.

O necelých deset minut později se vrátil s vlhkými vlasy a v čistém oblečení. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili typu Oxford s krátkým rukávem, kterou měl pevně zakasanou. Svaly mu napínaly bavlnu přes ramena a hruď. Kožený maskáčový opasek se sponou námořních Seabees zdůrazňoval jeho štíhlý pas. Obul si boty, které nechával u dveří, a podíval se na Quinn.

„Máš hotovo?“

Zvedla k němu oči od telefonu. S úšklebkem na něj zamířila mobilem. „Dobré ráno, lidi. Tohle je můj strýček Garrett, všichni mu říkají Nash, protože se tak jmenuje příjmením a v armádě jsou divní. Má rád holky krev a mlíko a úchylnej sex.“

„Jestli to postneš, tak ti ten telefon vypnu,“ varoval ji. Věděl, že nenatáčí, protože viděl její displej v zrcadle za ní. Ale to jí říkat nehodlal.

„Vždyť jsem ani nenatáčela,“ usmála se a otočila telefon, aby mu ukázala domovskou obrazovku. „Nechci, aby mi psaly nějaký úchylačky.“

„Správně.“ Sebral klíče z háčku a odešli.

Poté, co si dali kávu, ji vysadil a zamířil do administrativní budovy Cooper Stone na druhém konci města. Nash se netěšil na recepční VCC. Byla to taková roztomilá blondýnka, která si myslela, že je přesně to, co každý chlap chce.

Nash osobně dával přednost přirozeným křivkám před těmi chirurgickými.

Byl zklamaný, když vešel do haly Cooper Stone a zjistil, že tu roztomilou brunetku nahradil dotykový kiosek. Byly chvíle, kdy technologie nenáviděl. Se zamračenou tváří jel výtahem do dvanáctého patra.

A byl příjemně překvapen, když otevřel dveře účetní firmy a uviděl tam zmíněnou brunetku.

„Dobrý den, pane Nashi,“ řekla ta falešná blondýna s falešnými prsy falešně svůdným hlasem. „Dám panu Vanceovi vědět, že jste tady.“

„Amber, o tomhle jsme mluvili. Tohle je teď práce Maggie. Pokud nedokážete zůstat v sekci zadávání dat, možná budeme muset přehodnotit váš pracovní poměr.“

Victor Vance stál za oběma ženami u recepčního stolu. Šedé vlasy měl nakrátko ostříhané a modré oči studené a pronikavé. Měl na sobě tmavě šedý oblek s jasně tyrkysovou kravatou. Rozzlobený výraz v jeho tváři přiměl blondýnku tiše odplížit pryč.

„Maggie, vím, že vás Amber poslední týden zaučovala, ale prosil bych vás, abyste s ní nesdílela kalendář schůzek,“ řekl Victor laskavě. „Vedete si skvěle.“

Nash u svého přítele viděl rysy dominanta v tom, jak s oběma ženami zacházel. Blondýnka dostala lekci, zatímco brunetka byla pochválena. Představa jí v submisivní póze mu okamžitě rozpumpovala krev v rozkroku. Ještě nikdy nebyl tak rád, že mu těch jedenáct sekund navíc stálo za to, aby si vzal prádlo a nešel naostro.

„Děkuji,“ řekla s lehkým úsměvem a začervenáním.

Jeho chlouba sebou cukla a on potlačil zasténání.

„Není zač,“ řekl Victor a pak se otočil k Nashovi. Výraz ve tváři staršího muže Nashovi prozradil, že o nové recepční sdílejí podobné myšlenky. „Pojď dál, uvidíme, o kolik tě zase oškubu.“

„Mezi tebou, strýčkem Samem a mýma holkama mi toho k okradení už moc nezbývá,“ zasmál se Nash, když šli chodbou.

„Ale ještě ti něco zbylo, ne?“ vtipkoval Victor, když vcházeli do jeho kanceláře.