Poté, co se mu Quinn včera večer vyplakala na rameni, se Nash rozhodl, že ten kluk potřebuje lekci. Zaprvé o tom, jak se chovat k dámě.

Zadruhé, že srdce jeho princezny se neláme.

Takže zavolal expertkám. Své dceři. A pak své bývalé.

Přistoupil ke dveřím nehtového studia právě ve chvíli, kdy odtud vycházela ta brunetka z VCC, neboli oficiálně Vance, Cole and Company. Zdvořile se usmála a poděkovala ženě, která jí podržela dveře. Ta žena a její kamarádka, obě na jeho vkus až příliš vychrtlé, se po sobě zahihotaly.

„Netušila jsem, že tu mají židle pro nadměrné náklady,“ řekla ta první.

„Asi musí chodit na pedikúru, protože si nevidí na nohy,“ přisadila si druhá.

Nash si byl jistý, že to Maggie slyšela, ale nevěnovala jim pozornost. Když vešel za těmi ženami dovnitř, obě se snažily upoutat jeho pozornost.

„Jakou barvu si mám dát?“ zeptala se jedna druhé, zatímco si obě prohlížely laky na nehty.

„Já si vyberu takovou, která bude vypadat dobře, až budu prozkoumávat všechna ta tetování.“

Nash je ignoroval a rozhlédl se po své neteři. Ta si právě obouvala žabky a pak k němu zamířila.

„Potřebuju zaplatit za neteř,“ řekl a podal jim kreditní kartu.

„Ta paní, co zrovna odešla, byla tak milá, strýčku Garrette,“ zářila Quinn a natahovala ruku, aby ji mohl obdivovat. Vyhověl jí a prohlížel si černou francouzskou manikúru s vínovými detaily a kamínky. „Pomohla mi vybrat barvu.“

„Odvedla dobrou práci, princezno,“ řekl s úsměvem.

„Je nezadaná,“ drcla do něj Quinn.

„Proč by měl chtít chodit s takovou tlustou krávou?“ zeptala se ta dáma ode dveří.

Nash se otočil a podíval se na ni shora. „To bych radši chodil s ní než s takovou sebestřednou mrchou.“ Podíval se na muže za pultem. „Ta paní, co pomohla mé neteři, chodí sem často?“

„Ano, pane,“ odpověděl a vracel mu kartu.

„Můžu jí zaplatit příští návštěvu?“

„Jako dárkový poukaz, pane?“ zeptal se Jimmy, zatímco ta žena si odfrkla. „Omlouvám se, dámy, na dnešek máme plno.“

„Vždyť tamhle máte volná křesla,“ namítla ta kamarádka.

„Pro vás ne,“ odvětil Jimmy a vytahoval ze zásuvky dárkový poukaz.

Ženy na něj pohrdavě pohlédly. „Napíšeme vám velmi špatnou recenzi.“

Jimmy se zdvořile usmál. „Přeji hezký den,“ řekl, než si pod vousy něco zamumlal vietnamsky. Nash i Quinn se oba zasmáli a Nash mu, rovněž ve vietnamštině, přisvědčil.

Poté, co zaplatil za poukaz a na kartičku připsal krátký vzkaz, Nash ochranně položil ruku Quinn kolem ramen a přešli přes parkoviště do malé kavárny na brunch.

Později, když se vraceli k autu, si Quinn všimla vaků na šaty na zadním sedadle.

„Strýčku Garrette, dům je na druhou stranu,“ upozornila ho Quinn, když po výjezdu z nákupního centra zabočil špatně.

„Já vím. Mluvil jsem s tvou sestřenicí,“ řekl, zatímco znovu zabočil a zastavil na světlech.

„Co říkala Harper?“

„Že máme toho parchanta zničit,“ řekl a zařadil rychlost, když projížděli křižovatkou. Quinn se rozesmála a on ten zvuk miloval. „Dneska ráno ses sprchovala, že jo?“

„Jo, vždyť jsi mi to říkal.“

„Dobře.“ Zapnul blinkr a ona se podívala směrem, kam zatáčel, a uviděla denní lázně.

„Vážně?“ vypískla v téměř nelidské tónině.

„Říkal jsem si, že když už máme toho parchanta zničit, tak ať je to ve velkém stylu.“

Quinn znovu vypískla nadšením. Nebyla to, co by se dalo nazvat typickou „parádnicí“. Většinu času trávila v džínách a žabkách. Tričko volila podle nálady – od obnošeného trika až po značkový kašmírový svetr.

A nenáviděla pastely.

Dělaly ji nevýraznou a ona prostě dávala přednost „upírskému“ vzhledu. Quinn se nepovažovala za gothičku nebo emo, ale ten styl se jí líbil.

Zatímco její máma ji povzbuzovala k ženskosti, strýček Garrett její temnou stránku přijímal. V hlavě jí sice zněl tichý hlásek, který jí říkal, že on moc dobře ví, co kluci v pubertě vnímají. Protože měl dceru hned po střední škole, věděl přesně, co se takovým klukům honí hlavou.

Nash je přihlásil a odevzdal tašky. Recepční nechal vaky odnést do apartmá a zavolal je na první procedury.

Quinn odvedli, aby ji hýčkali profesionální úpravou vlasů a líčením. Jakmile se o ni maskérka postarala, on zamířil do lázeňského holičství. Miloval pořádné oholení břitvou.

V půl šesté vyšla Quinn ze svého pokoje a vypadala úchvatně. Její černé šaty po kolena měly vínové prvky, které ladily s lodičkami. Průsvitné rukávy ji zahalovaly dostatečně na to, aby to Nash schválil, ale šaty přesto dávaly vyniknout mladé ženě, v niž se měnila.

Její špinavě blond vlasy byly umně vyčesané na temeni, s několika pramínky rámujícími obličej. Líčení očí bylo zvoleno tak, aby zdůraznilo její jasně modré oči.

S úsměvem se zatočila před svým strýcem, který stál v hlavní místnosti. Měl na sobě tmavě šedé společenské kalhoty a vínovou košili rozepnutou u krku, takže mu nad límcem vyukovalo tetování růže. Stál s rukama za zády a uznale hvízdl.

„Něco ti chybí.“

Quinn zkontrolovala psaníčko, telefon a sáhla si na uši, kde se na stříbrných řetízcích pohupovaly černé diamanty její matky, i na ladící řetízek na krku. Nemohla přijít na nic, co by jí chybělo, a zmateně se na něj podívala.

S tichým uchetnutím k ní Nash přistoupil a vytáhl korzáž na zápěstí se třemi růžemi s černými a vínovými doplňky. „Květiny drží na sponkách, náramek si můžeš nechat.“

„Jsi nejlepší,“ zašeptala Quinn, když jí náramek navlékal.

Políbil ji na spánek a opatrně se vyhnul jejím vlasům. „Pro tebe vždycky, princezno.“

Nash si oblékl sportovní sako a usmál se na ni. „Tak, a teď jdeme zničit toho parchanta.“

„Připomeň mi, abych si tě nikdy nerozhněvala,“ zasmála se Quinn, když mířili ke dveřím.