Nash si nebyl jistý, kolik dnes stojí manikúra a pedikúra. Ale byl by se propadl, kdyby nechal svou šestnáctiletou neteř běhat po městě se svou kreditkou. Protože její auto z druhé ruky bylo zase v servisu, vysadil ji u salonu a řekl jí, ať mu zavolá, až bude hotová.

Nash vyrůstal se sestrami, takže o celém tom procesu něco věděl. Řekl jí, ať si vezme šortky a žabky, pokud si chce nechat nalakovat nehty na nohou. Také trval na tom, aby si vzala košili na knoflíky. Quinn doufala, že to znamená, že ji vezme i ke kadeřníkovi.

Quinn vešla do nehtového studia a řekla muži u recepce, že chce manikúru a pedikúru. Podal jí lístek s nabídkou a navrhl jí, aby si vybrala barvu.

Z toho obrovského výběru odstínů se jí trochu zatočila hlava.

„Slečno Maggie!“ oslovil muž ženu, která vešla hned za Quinn. „Jdete pozdě!“

„Já vím, Jimmy,“ omlouvala se. „Promiňte. Syn měl dneska něco u námořnictva a musela jsem jet autobusem.“

„Žádný problém! Linh už se na vás chystá. Sedněte si do svého křesla!“ zářil na ni. „Dáte si mimózu?“

„Prosím.“ Žena se usmála a prošla kolem manikérských stolků tam, kde byla masážní křesla.

Jimmy se podíval na Quinn. „Vy moc mladá. Chcete sodovku? Kávu?“

„Sodovka bude fajn,“ odpověděla Quinn a napůl čekala, že dostane další lístek s nabídkou. Místo toho jí možnosti vyjmenoval, ona si vybrala a on jí řekl, ať se posadí do jednoho z masážních křesel.

Slečna Maggie vypadala, že ví, co se děje, a tak si sedla vedle ní.

„Ahoj,“ řekla Quinn stydlivě.

„Ahoj,“ odpověděla slečna Maggie se zářivým úsměvem.

Quinn si nemohla pomoct, ale ta žena jí přišla krásná. Světle hnědé oči, skoro jako med. Čokoládové vlasy. Mléčná pleť.

Jo, vážně neměla vynechávat snídani. Jediné, na co dokázala myslet, bylo jídlo.

„Moje škola má dneska večer podzimní ples. Nevím, co se sebou.“

„To je vzrušující. Máš doprovod? Nebo jdete jako parta?“

„Můj kluk mě včera nechal, aby mohl jít s tou největší běhnou. Tedy, chci říct, roztleskávačkou. Takže mě bere strýc.“

„To je milé. Co provedeme s nehty?“

„Vážně nevím. Tohle je něco, co by dělala moje máma.“

„To mě mrzí, zlato.“ Maggie se naklonila a stiskla dívce ruku.

Quinn se na starší ženu podívala trochu zmateně a pak se zachichotala. „Ona je jen pryč. Pracuje pro Lékaře bez hranic a je v odlehlé oblasti se špatným signálem.“

„Aha.“ Maggie se usmála. „No, tak to jsem ráda, že je to jen tohle.“

„Slečno Maggie!“ ozvala se asijská žena, která se objevila zpoza rohu. „Dneska jsem vybrala hezkou barvu!“

„Ty ji vybereš vždycky, Linh. Něco pro tebe mám,“ řekla a vytáhla z tašky malou krabičku. „Malý svatební dar.“

Žena vypadala naprosto překvapeně. Odložila podnos a přijala krabičku, zatímco se posadila na malou kolečkovou stoličku. Strhla červený papír a vydechla úžasem, když otevřela bílou krabičku. Uvnitř bylo pět náramků ve zlaté, stříbrné, bronzové a bílém a zeleném nefritu.

„Já... hledala jsem na Googlu, jaké jsou tradiční dary...“ řekla Maggie nesměle. „Doufám, že ti to nevadí...“

Linh k ní vzhlédla se slzami v očích. „Ach, slečno Maggie!“ vstala a starší ženu objala. Když se odtáhla, promluvila vietnamsky na svou matku, která přišla blíž a podívala se do krabičky.

Během chvilky byl kolem celý personál. Všichni mluvili směsicí angličtiny a vietnamštiny. Maggie se podívala na dívku vedle sebe, která se culila.

„Nejsem si jistá, co jsem to provedla.“

„Myslím, že jste udělala dobrou věc, slečno Maggie,“ řekla jí Quinn.

Jimmy jim přinesl nápoje a poplácal Maggie po ruce. „Poctila jste naši rodinu. Děkujeme, slečno Maggie.“

„Děkuji, Jimmy,“ zašeptala Maggie. „Za ten poslední rok jste mi toho hodně dali a já jsem jen chtěla dát Linh něco malého k svatbě.“

„Slečno Maggie, váš manžel zahodil poklad,“ řekl jí Jimmy s úsměvem.

„Vyměnil ho za mladší a menší model,“ zamumlala si Maggie pod vousy.

Quinn se naklonila a stiskla jí ruku. „Neutápějte se v minulosti. Moje máma vždycky říká, abychom se neohlíželi moc dlouho, protože to není směr, kterým jdeme. Stačí se ohlédnout jen na tak dlouho, abyste si připomněla, jak daleko jste došla.“

„Tvoje maminka zní jako moudrá žena.“

„To si taky myslím,“ usmála se Quinn. „Ale neříkejte jí, že jsem to řekla. Musím si udržet pověst puberťáka.“

Maggie se zasmála. „Tvé tajemství je u mě v bezpečí.“

„Chcete ovocný talíř, slečno Maggie?“ zeptal se Jimmy.

„Ano, prosím.“ Maggie se na něj usmála.

„Můžu ho dostat taky?“ zeptala se Quinn nesměle. „Trochu jsem vynechala snídani a umírám hlady.“

Jimmy přikývl a zamířil dozadu.

Maggie se v křesle natočila k dospívající dívce. „Pověz mi o svých šatech. Vymyslíme, co s těmi nehty.“

„Jsou po kolena a mají takové dlouhé rukávy, co sahají až sem.“ Quinn ukázala kousek za loket. „Jo! Já jsem Quinn. Už jsem vám to říkala?“

„Myslím, že ne. Já jsem Maggie a, jak je vidět, nikdy dřív jsem tu nebyla.“

„Jak je vidět,“ souhlasila dívka.

„Jakou barvu mají ty šaty?“

„Černou s vínovým lemováním tady,“ naznačila Quinn decentní výstřih do V. „Chtěla jsem ty druhé, co byly víc vykrojené, ale strýc řekl ne.“

„Muži módě nerozumí.“

„Řekl, že jsou hezké a sluší mi. Tak moc, že by možná musel nějakému klukovi zakroutit krkem, kdyby se ke mně choval špatně.“

Maggie se zasmála. „Někdy dokážou být docela agresivní.“

„Strýcové, nebo kluci?“ zeptala se Quinn a usrkla sodovky.

„Obojí. Prostě muži obecně. Mám dva syny, kteří by kvůli své sestře byli schopní úplně zešílet, jak by ji chránili.“

„Já mám jen strýce Garretta,“ pokrčila Quinn rameny. „Ale nevyměnila by ho za nic na světě.“

„Máte spolu hezký vztah?“

„Jo. Je to správnej chlap. Nejen proto, že je to můj strýc. Chci říct, body navíc má za to, že je můj příbuznej.“

„No, to samozřejmě,“ zasmála se Maggie.

„Už ses rozhodla, co chceš?“ zeptala se žena, která si sedla k Linh.

Ty dvě ženy spolu promluvily vietnamsky a Linh se začervenala. Quinn se zasmála a obě ženy se na ni překvapeně podívaly.

„Moje teta je vdaná za Vietnamce. Omluvte mě, nechtěla jsem se vám do toho míchat, jen se ten jazyk teď učím.“

Obě ženy se na ni usmály a dál vedly rozhovor v tónu vstřícném k zákazníkovi. Bavily se s Quinn a pomáhaly jí s výslovností.