Elara se zděšením pohlédla na nahého muže, který spal vedle ní, a pak si uvědomila svůj vlastní stav. Pod přikrývkou, která zakrývala její tělo, na sobě neměla vůbec nic, stejně jako ten cizinec vedle ní.

Jak se to mohlo stát?! Zoufale se snažila najít svůj telefon, ale nikde ho neviděla. Místo toho spatřila své šaty a kalhotky poházené na podlaze spolu s mužovým oblečením. Atmosféra v místnosti byla víc než výmluvná; kdyby sem teď někdo vstoupil, musel by si celou situaci vyložit jediným způsobem!

Ale skutečně se mezi ní a tím cizincem něco stalo?

Elara nedokázala jasně uvažovat. Omotala si kolem těla prostěradlo a třesoucíma se rukama se natahovala pro své šaty. Její mysl byla v naprostém chaosu.

Jediné, na co dokázala myslet, byl útěk. Musela odtud zmizet dřív, než na to kdokoli přijde.

Než si však stačila šaty obléknout, sebou trhnutím polekaně cukla, když někdo vstoupil do pokoje. Dveře se rozletěly plnou silou a dovnitř vešel ten poslední člověk, kterého by si přála v takovém stavu vidět.

Kaelen.

Alfa Kaelen ze smečky Sable-Fang. Její druh.

Netrvalo dlouho a jeho temné oči ji našly. Jeho družka, nahá, v pokoji s jiným mužem, který stále spal na posteli, netečný k bouři, která se právě rozpoutala.

„CO TO VŠECHNU MÁ ZNAMENAT?!“ zařval Kaelen nepříčetně. Celé tělo se mu třáslo. Nikdy předtím na Elaru nezvýšil hlas, ani z něj v její přítomnosti nevyzařoval takový vražedný úmysl.

Lidé říkali, že Kaelen je chladnokrevný alfa. Ke svým nepřátelům byl bezcitný a vypočítavý, ale k Elaře se vždy choval jen a jen něžně.

Proto to bylo poprvé, co pocítila jeho hněv.

„Já nevím… Já nevím, Kaelene…“ Elara zavrtěla hlavou a křečovitě si k nahému tělu tiskla přikrývku. Její odhalené rameno a šaty, které držela v ruce, ji však stavěly do bezvýchodné situace. Kdo by jí věřil, že se mezi ní a tím cizincem nic nestalo, když vypadala takhle? „Já ho neznám. Opravdu ho neznám.“

Elara se zoufale snažila vše vysvětlit, ale Kaelen ji neposlouchal. Přešel místnost k spícímu muži, vyškubl ho za hlavu z postele a mrštil jím o podlahu.

Muž polohlasně zaklel a pokusil se zvednout, ale jen se zavrávoral a dopadl zpět na zadek. „Co to kurva děláš?!“ byl zjevně stále pod vlivem omamných látek, jeho kalné oči se nedokázaly zaostřit.

Místo odpovědi ho však Kaelen už popadl pod krkem a nemilosrdně mu rozdrtil hrdlo. Zvuk lámaných kostí byl skutečně odporný.

A v příští vteřině Elara uviděla, jak muž vyplivl plná ústa krve a zemřel.

Krev vystříkla alfovi do tváře a dodala mu ještě divočejší vzhled. Jeho oči byly chladné, jako by v nich vyhasl život. Dlouho zíral na mrtvého muže, než svou pozornost obrátil k Elaře, která se v hrůze rozplakala.

Zhroutila se na podlahu, stále zabalená do přikrývky. Celá se třásla a objímala si kolena.

„Ne… ne, prosím… Kaelene, já nic neudělala…“ Elara se plazila pryč, když viděla, jak se k ní Kaelen blíží. Jeho kroky byly vyrovnané, ale jeho hněv byl hmatatelný. Zastavila se, až když narazila zády na zeď a neměla kam uniknout.

On mě zabije.

To bylo jediné, co měla Elara v tu chvíli v hlavě. Před očima měla obraz toho, jak ten cizinec zemřel, a v uších jí stále znělo to děsivé křupnutí kostí.

Kaelen si před Elaru dřepl. Podíval se jí přímo do očí. Nebylo v nich nic než agonie a hněv. Už pro ni neměl žádnou lásku.

Alfa dokázal snést cokoli, jen ne zradu, zvláště když přišla od jeho vlastní družky.

„Proč jsi to udělala?“ jeho hlas byl ledový. Díval se na ni, ale jako by ji neviděl, jako by se z Elary stal cizí člověk.

Jeho družka, polovina jeho duše, kterou našel před dvěma lety, někdo, komu by zasvětil svůj život a koho by chránil vlastním tělem, se ukázala být jen obyčejnou děvkou.

„Já jsem to neudělala…“ Elara to dál popírala. Nikdy by nepřiznala něco, co neudělala. „Miluju tě, Kaelene, jsi můj druh, proč bych tě zrazovala?“

Kaelen přimhouřil oči. „A po tom, co jsem tu viděl, stále doufáš, že ti uvěřím?“ jeho hlas byl plný výsměchu.

Elara to chápala. Ani ona by sama sobě nevěřila, kdyby byla na Kaelenově místě.

„Kaelene, prosím, věř mi… musí existovat nějaké vysvětlení, proč jsem skončila v tomhle pokoji,“ prosila ho a v hlavě měla zmatek. Jeho ticho ji děsilo.

„Zrádcům neodpouštím, Elaro, a to moc dobře víš.“ Hněv a smutek v jeho očis se náhle změnily v krutost, když znovu promluvil. „Ale jak tě můžu zabít, když jsi moje družka?“

Ta slova Elaru nesmírně bolela. Nevěřil jí. Ani v nejmenším, ani na vteřinu nezapochyboval, zda to celé není jen nastražené. Jeho slova byla tak krutá.

Tentokrát si Elara hřbetem ruky otřela slzy a zvedla bradu, aby se Kaelenovi podívala přímo do očí.

Její hlas byl nyní mnohem pevnější.

„I kdybys mě zabil, nikdy nepřiznám něco, co jsem neudělala,“ řekla rozhodně.

Odhodlání v Elařiných očích bylo tak jasné, že ho to na okamžik zarazilo, ale alfa byl už příliš zraněný na to, aby dokázal uvažovat racionálně.

„Já, Kaelen Voss ze smečky Sable-Fang, tě odmítám, Elaro Vanceová, jako svou družku.“ Kaelen přetrhl veškerá pouta, která je spojovala.