Elara pocítila, jak se jejím tělem prohnala vlna za vlnou bolesti poté, co Kaelen odmítl jejich pouto druhů. Byl to pocit, jako by ji někdo nesčetněkrát probodl; vědomí přetrženého svazku jí drásalo srdce. Schoulila se do klubíčka, protože tu bolest nedokázala snést.

„Ááágh…!“ vykřikla Elara bolestí. Měla pocit, jako by jí krvácelo srdce, zatímco Kaelen se jen zamračil. Cítil tu bolest také, ale pocit zrady od vlastní družky mu bránil v tom, aby k Elaře natáhl ruku a utěšil ji.

Tohle byla žena, kterou poslední dva roky miloval, někdo, kolem koho se točil celý jeho svět. Ale byla to také ona, kdo mu způsobil takovou bolest, že už ji dál nemohl snést.

„Prosím, nedělej to, Kaelene… někdo mě podvedl!“ Elara se chytila za hruď, přikrývka, která ji zakrývala, sklouzla a odhalila stopu po polibku na její levé straně hrudníku.

Už jen ten pohled mu stačil k potvrzení, že udělal správnou věc, i když mu srdce při přetrhávání pouta krvácelo.

„Nikdy bych tě nezradila, Kaelene, prosím, věř mi aspoň tentokrát…“ žadonila Elara, slzy jí stékaly po tváři, jak vzhlížela ke svému druhu. Ale pohled na nenávist v jeho očích ji bolel ještě víc. „Já jsem to neudělala. Někdo mě do toho vmanipuloval…“

Kaelen však už byl otupělý. Sledoval její prosby, ale nic neslyšel.

V tu chvíli do místnosti někdo vstoupil a ozval se pronikavý výkřik, jak dotyčná osoba spatřila tu hrůznou scénu.

„Co- co se to tu děje?“ ozval se hlas Cassandry, která se objevila ve dveřích. Zavrávorala do pokoje a pak uviděla Kaelena a Elaru na podlaze, jak na sebe hledí. „Co se ti stalo, sestro?“

Cassandra byla Elařina sestra, byla jen o rok starší, ale obě měly velmi odlišné povahy a nikdy si nebyly blízké.

„Ach! Elaro! Proč na sobě nic nemáš?!“ Cassandra zvýšila hlas a pak její pohled těkal z mrtvého těla muže na její sestru. „Vy jste… vy dva jste spolu… strávili noc?“

Ta otázka Kaelena jen ještě víc popudila. Zavrčel nízkým, nebezpečným hlasem, postavil se a už se na Elaru ani nepodíval. Jeho pohled utkvěl na mužově oblečení rozházeném po zemi, stejně jako na Elařině spodním prádle.

Zničehonic se Elaře rozšířily panenky. Vzpomněla si, co se stalo předchozí noc.

„Byla jsi to ty,“ řekla Elara stroze.

Cassandra sebou trhla a zastavila se. „Co tím myslíš, Elaro? Nerozumím ti.“

„To ty jsi mě podvedla!“ vykřikla Elara. Třásla se hněvem, jak se jí vracely vzpomínky na včerejší večer. Nemohla uvěřit, že by jí vlastní sestra udělala něco takového. „Jak jsi mi to mohla udělat?!“

Elara byla zděšená, jak se jí v záblescích vracela paměť.

„Elaro, o čem to mluvíš? To ty jsi trvala na tom, že s tím mužem odejdeš. Byla jsi opilá a já jsem tě varovala, abys neblbnula… Říkala jsem ti, abys s ním nechodila…“

Elara cítila, jak se celé její tělo třese vzteky nad tím, co její sestra právě vypustila z úst. To nebyla pravda!

„Cassandro!“ Elara na ni zlostně pohlédla, ale zarazila se, když Kaelen vstal a vrhl na ni ledový, bezcitný pohled, než opustil místnost. Neobtěžoval se zjišťovat fakta a Elara tam zůstala naprosto zdrcená.

Jak málo jí věřil…

Mezitím, když byl Kaelen z pokoje pryč a z doslechu, smutný výraz na Cassandřině tváři se změnil v posměšný. Otevřeně se své sestře a jejímu neštěstí vysmála.

Elara to věděla. Bylo jí divné, když se k ní Cassandra snažila sblížit, ale hodila obavy za hlavu, protože byla ráda, že má se sestrou konečně vztah. Ale koho by napadlo, že proti ní bude tak krutě intrikovat.

„Říkala jsem ti, jak jsi hloupá, a teď jsi mi to dokázala,“ řekla Cassandra s pokrčením ramen. „Neboj se, o Kaelena se dobře postarám. V tom mi můžeš věřit.“

Správně. Šlo jí o jejího druha. Vždycky byla do alfy zamilovaná a teď, po Kaelenově odmítnutí a rozbití pouta, už jí nic nebránilo v tom, aby ho získala pro sebe.

„Ty mrcho!“ Elara byla příliš rozzuřená, než aby mohla mluvit. Dokázala jí jen nadávat a v duchu si přála, aby na to přišla dřív a nepolevila před ní v ostražitosti.

„Mrcha?“ Cassandra se uchechtla. „Copak nevidíš, která z nás dvou se té mrše podobá víc?“

Po těchto slovech se Cassandra otočila a nechala Elaru v pokoji samotnou. Netrvalo však dlouho a do místnosti vešel Jax, beta, spolu se dvěma bojovníky, aby uklidili spoušť, kterou alfa napáchal.

Pohlédl na Elaru lhostejně. „Nevěřil bych, že tohle alfovi uděláš,“ řekl pohrdavě.

Elara zaťala zuby. Nemohla na ta slova nic namítnout, protože jí nikdo nevěřil, a kdyby se o to pokusila, vypadala by jen jako někdo zoufalý, kdo cítí vinu za něco, co neudělal.

Proto ho nechala, aby se na ni díval s opovržením. „Já jsem to neudělala. Cassandra mě podvedla.“

„I s těmito důkazy se to stále snažíš popírat?“ Jax nevěřícně zavrtěl hlavou. „Měj v sobě trochu důstojnosti a omluv se za svou chybu, už nejsi dítě. Netušíš, jak moc si tě Kaelen vážil, a tohle mu dáváš na oplátku?!“

Elara se však postavila, přikrývku si stále pevně přidržovala u nahého těla, sebrala své šaty a zamířila do koupelny.

Předtím mu však věnovala pohled; jeho obvinění se jí hnusilo.

Jax sebou při tom pohledu trhl. Elara vypadala tak prudce a odhodlaně. Přestože už neřekla ani slovo.