Zane slyšel, co se včera večer stalo, a nemohl tomu uvěřit; byl si jistý, že na celé té situaci něco nesedí, ale Alfa ho prostě nechtěl poslouchat a Jax se jeho teorii vysmál.

„Nebyl jsi tam, neviděl jsi ten pokoj. Pach sexu a alkoholu tam byl tak silný.“ Beta vypadal znechuceně, jen o tom mluvil. Oči mu ztmavly; takové jednání odsuzoval.

Události minulé noci se ještě nerozkřikly, ale vzhledem k zapojení Cassandry si byl Zane jistý, že se o tom všichni ve smečce dozví dřív, než zapadne slunce.

Nad tou šlamastykou mohl jen vzdychnout. On sám nevěřil, že by Elara byla schopna takového nemorálního činu, ale neměl žádné důkazy, které by tvrdily opak, kromě svého instinktu, který mu říkal, že v tom musí být něco víc.

Zane našel Elaru spát vsedě vedle Alfy pracovny a přistoupil k ní.

„Elaro, ublížíš si, když budeš takhle spát,“ řekl Zane tiše a jemně jí zatřásl.

Elara sebou trhla a překvapeně se na něj podívala. „Kde je Kaelen?“ Její oči však okamžitě šlehly k pracovně. Vstala, jen aby po vstupu dovnitř zjistila, že místnost je prázdná.

„Alfa je na cvičišti Železné gardy,“ řekl Zane. „Vlastně, co se s tebou včera večer stalo?“

Elara se neudržela; propukla v pláč a všechno mu vyprávěla. Cítila obrovskou vděčnost, že se jí na to někdo zeptal a rovnou neudělal závěr, že Kaelena zradila. Jak by to mohla udělat?

Elara Zaneovi vyprávěla o tom, jak ji Cassandra požádala, aby s ní šla do klubu, protože tam její kamarádka měla narozeninovou oslavu, a Kaelen o tom byl dobře informován.

Ale po třetí skleničce se Elaře začala točit hlava a Cassandra jí pomohla zamluvit pokoj v tom samém hotelu, kde byl bar.

Poté Elara ztratila vědomí, a když se probudila, byla nahá s cizím mužem. V jejím panickém zmatku se tam objevil Kaelen s Cassandrou.

„Sama mi řekla, že to všechno naplánovala.“ Elara byla zdrcená zjištěním, že jí Kaelen vůbec nevěří. Ani nezvážil možnost, že mluví pravdu. „Nevěřil mi...“ Elara se neubránila dalšímu pláči. Srdce ji tak strašně bolelo; nechtěla nic jiného, než aby jí Kaelen věřil.

Ale zdálo se, že to je příliš velký požadavek.

„Čekal jsem to. Na té situaci musí být něco špatně.“

„V žádném případě bych ho nepodvedla s nějakým náhodným chlapem, kterého ani neznám,“ řekla Elara mezi vzlyky. „Věříš mi?“

Zane se bezradně usmál. „O tom chlapovi nic nevím, ale můžu si být jistý, že by nebyl větší borec než můj Alfa; tak proč bys za ním utíkala?“

Elara se té logice zasmála. Po rozhovoru s ním se cítila o něco lépe. Ve skutečnosti měla blíž ke Gammovi než k Betovi a byla ráda, že jí Zane věří.

„Přestaň plakat, dej mu trochu prostoru. Pomůžu ti a promluvím s ním taky,“ slíbil jí Zane a Elara mu nemohla být vděčnější.

„Dlužím ti to,“ popotáhla Elara a utřela si slzy, na což na ni Zane hodil pohled hraného znechucení, což je oba rozesmálo.

„Dlužíš mi toho už moc,“ škádlil ji Zane.

Nicméně ve chvíli, kdy se Elara začala cítit lépe, vstoupil do místnosti Kaelen a sledoval, jak se ti dva v jeho pracovně společně smějí, což v něm vyvolalo nával vzteku.

Jakmile ucítili drastický pokles teploty, oba prudce otočili hlavu ke Kaelenovi. Cítili jeho pohled plný nepřátelství.

Elara okamžitě vstala a přistoupila k němu; byla ráda, že ho teď vidí, ale Kaelen to tak necítil, protože jediné, na co dokázal myslet, bylo, jak jeho odmítnutá družka flirtuje s jeho Gammou.

„Kaelene, promluvme si, opravdu si musíme promluvit,“ řekla Elara dychtivě a natáhla se k jeho ruce, ale on tu její vztekle odrazil.

„VYPADNI!“

Kaelenovy oči byly plné hněvu, když sledoval, jak Elara padá na zem; byla tak unavená, od včerejšího večera nic nejedla a ve spojení se stresem a tlakem, kterému musela čelit, jí prostě nezbývala žádná síla.

Když viděl, jak tak snadno padla, Kaelen sebou trhl, ale nic neudělal. Jen na ni vztekle zíral.

„Kaelene, myslím, že bys ji měl vyslechnout,“ řekl Zane; snažil se uklidnit situaci a chtěl Elaře pomoci vstát, ale pohled Alfy ho zastavil. Nemohl k Elaře přistoupit neopatrně, aby to nedorozumění ještě víc nekomplikovalo.

„Proč bych měl poslouchat takovou děvku?!“ vyštěkl nenávistně.

Zane zalapal po dechu, když slyšel, jak ji Kaelen urazil. V minulosti by před ní ani nezaklel, bez ohledu na to, jak byl naštvaný, ale teď ji tak otevřeně ponižoval.

Na druhou stranu, když Elara slyšela, co si o ní Kaelen myslí, úplně ji to ochromilo. Cítila, jak se jí v očích znovu začínají sbírat slzy, ale otřela je dřív, než jí mohly stéct po tváři. Místo toho se zvedla a znovu k němu přistoupila. Jejich oči se střetly a oba vypadali velmi zranění.

Ale jakmile byla Elara přímo před ním, zvedla ruku a vlepila mu silnou facku.

„Dávej si pozor na pusu!“ vykřikla Elara. Nenávistně na Kaelena zírala. „Takhle mě vidíš?!“

Kaelen byl tou fackou překvapen, ale když se na ni znovu podíval, v podstatě se usmíval, i když ten úsměv mu do očí vůbec nezasáhl.

„Ano. Jak jinak ti mám říkat?“ provokoval ji Kaelen. „Jaké to bylo? Uspokojil tě?“ Sledoval, jak moc jí ubližuje.