Všechno měla jako v mlze, Elara si ani nebyla jistá, jak se jí podařilo dostat zpět do Sídla Svatyně. V mysli jí neustále běžely jen obrazy toho, co se stalo mezi ní a tím cizincem. Necítila nic než ochromující bolest z odmítnutí.

Odmítnutí způsobilo, že se pouto druhů roztříštilo, a ta bolest byla téměř fyzická, jako když vás někdo probodne a otočí nožem přímo v hrudi.

Nezbylo nic než čiré utrpení.

Při pohledu na Sídlo Svatyně se jí svíralo srdce. Ještě včera si myslela, že toto místo je jejím domovem, ale po tom, co se stalo, a po tom odmítnutí měla pocit, jako by ji odmítala i samotná budova.

Elara vstoupila do hlavní haly a chtěla jít hledat Kaelena. Myslela si, že by si mohli promluvit, až se trochu uklidní; minimálně si potřeboval vyslechnout její verzi příběhu. Byla to Cassandra, kdo proti ní kul pletichy.

„Kde je Kaelen?“ zeptala se Elara jednoho ze členů smečky, kterého potkala.

Mladík sebou trhl, když Elaru uviděl. „Luno, co se vám stalo? Jste tak bledá, nejste nemocná?“ podíval se na ni se starostí. I když bylo vzácné, aby měnič onemocněl, při pohledu na Elařinu tvář člověka nic jiného nenapadlo.

„Kde je Kaelen?“ naléhala Elara na svou otázku.

„Je ve své pracovně, ale myslím, že má špatnou náladu,“ zamumlal. Před chvílí se s alfou potkal a zdál se být mimo.

Byla už půlnoc. Pokud byl Kaelen stále ve své pracovně, obvykle to znamenalo, že má něco důležitého, co musí okamžitě vyřešit, nebo prostě jen potřeboval být sám. Býval takový, i když byli spolu.

Dokonce ani Elara nesměla do jeho pracovny jen tak vstoupit, i když ona by z toho na rozdíl od ostatních členů smečky neměla potíže, kdyby na setkání trvala. Respektovala ho však a nechtěla ho obtěžovat, když potřeboval svůj prostor.

Proto ji docela překvapilo, když z pracovny uslyšela řev a dveře se prudce rozletěly. Zpoza nich se vyřítila Cassandra, obličej měla rudý a plakala.

Elara nemusela dlouho přemýšlet, aby pochopila, co se stalo.

Cassandra nejspíš neznala Kaelenovy zvyky a musela do místnosti vstoupit bez dovolení, čímž se dostala do problémů.

Kaelen nebyl laskavý muž, to věděli všichni; jen k Elaře se choval tak, že by se to dalo považovat za normální.

Cassandra se zastavila, když uviděla Elaru. Byla zaskočená, že ji takhle přistihla při pláči, což Elaru kupodivu trochu potěšilo.

Pokud si Cassandra myslela, že když ji Kaelen odmítl, skočí mu hned do klína, zjevně ho dostatečně nestudovala.

Ten alfa mohl mít, kohokoli si usmyslel, proč by si sakra myslela, že se spokojí právě s ní?

Elara se ušklíbla a to Cassandru jen víc vytočilo.

„Čemu se směješ?!“ vyštěkla a agresivně k ní přistoupila. Oči měla rudé, jak na ni zírala.

Jakmile se Cassandra přiblížila, zvedla ruku, aby Elaře ten úsměv smazala fackou, ale nebyla dost rychlá. Elara její ruku zachytila a hrubě jí jí odrazila, až měla Cassandra pocit, že jí zlomila zápěstí.

„Na tohle ani nepomysli,“ řekla Elara drsně. Probodla ji pohledem, zatímco její vlk v nitru divoce prskal. Vypadalo to, že se každou chvíli promění do své zvířecí podoby, a kdyby se tak stalo, Elaře by nevadilo dát jí lekci nebo dvě.

O vteřinu později se však Cassandra uklidnila a odkráčela pryč, ale ne dřív, než zlomyslně pronesla:

„Znáš Kaelena. Ten ti neodpustí. Jsi vyřízená.“

Elara zaťala pěsti. Věděla, jak je Kaelen tvrdohlavý. Jakmile se pro něco rozhodl, už svůj názor nezměnil.

Už tak měla štěstí, že je vůbec naživu, protože alfa zradu nepromíjel.

Nakonec si Elara nevěděla rady, jak Kaelena přesvědčit, že je v této věci nevinná a že ji Cassandra nastražila, nemluvě o tom, že ten muž zemřel, takže nebylo koho vyslýchat.

Elara stanula přede dveřmi jeho pracovny, ale nezaklepala. Místo toho se vedle nich posadila a objala si kolena.

Bylo už po půlnoci a ona byla nesmírně unavená, fyzicky i psychicky, a nedokázala už o své tíživé situaci přemýšlet. Měla strach a také ji bolelo, že jí Kaelen nevěří.

Zároveň však chápala, proč se tak chová.

Proto s ním musela mít trpělivost. Musela mu dát prostor a teprve potom by mohla dostat šanci si promluvit.

Jenže Elara pocítila závrať, byla vyčerpaná, a jakmile zavřela oči, usnula. Spala v sedě, hlavu opřenou o kolena a nohy přitisknuté k hrudi.

Dřímala a nevnímala okolí s myšlenkou, že se probudí, jakmile někdo otevře dveře.

Ve skutečnosti však prospala celou noc i ráno, a dokonce ani když alfa vyšel z pokoje, nezaregistrovala to.

Kaelen sebou trhl, když uviděl Elaru spát v té poloze, ale pak prostě odešel. Ta podvodnice už pro něj nic neznamenala.

Elara se probudila až později, když ji vzbudil Zane, gamma smečky. Lehce jí zatřásl ramenem, aby upoutal její pozornost.

„Elaro, jestli chceš spát, musíš jít do své ložnice,“ řekl Zane soucitným tónem.

Elara mátožně otevřela oči a pak si vzpomněla, proč tu vlastně je. „Kde je Kaelen?“ vstala a uviděla, že pracovna už je prázdná. Srdce ji znovu rozbolelo. Bylo mu to jedno...