„Zítra odcházím.“

„Jakože oba někam půjdeme?“ zeptal se se svraštěným obočím, stále neschopen přijmout to, co jsem řekla. Jeho velké hnědé oči na mě upřeně hleděly s nadějí, že půjdeme oba. Kousla jsem se do vnitřní strany tváře, abych se nezhroutila. Teď nesmím plakat. Musím ho přimět pochopit, že ho s sebou vzít nemohu.

„Ne, odcházím jenom já.“ Vyřkla jsem ta slova s těžkým srdcem. Jeho zmatená