„Budu na ten den čekat.“

Dívala jsem se na jeho malou postavičku, dokud se nezmenšovala víc a víc. Celá vesnice kráčela vedle povozu. Vypadalo to, jako by se shromáždili, aby se rozloučili, protože věděli, že v hlubinách Ravenswoodu nepřežiju. Opřela jsem se v povozu. Pevně jsem svírala panenku, kterou pro mě Finnian vyrobil.

„Budeš mi moc chybět. Prosím, buď zdráv a v bezpečí,“ zašeptala jsem ta