LYRA.

Hnala jsem Maeve a Kiru, protože jsem chtěla přijít na ples včas, ale ony pořád nebyly hotové s přípravami.

Nakonec jsme dorazily pozdě. Večírek už začal a většina našich spolužáků už jedla a tančila.

Očima jsem bloudila po velkém sále a hledala jednu osobu. Svého Alfu.

Věděla jsem, že bych se s ním mohla snadno spojit mentálně, kdyby tu byl, ale část mě chtěla vidět, jestli dodržel slib, že nebude věnovat pozornost nikomu jinému než mně.

A pak jsem ho uviděla. Sám, nevšímaje si davu kolem sebe, se na mě už díval, jako bych byla jediným člověkem v místnosti.

Srdce mi poskočilo, a myslím, že i spodní prádlo mi zvlhlo, když jsem ho uviděla. Declan měl pod sakem světle modrou košili. Skoro ladila s barvou mých šatů a vůbec neskrývala mohutnost jeho hrudi. Vypadal dokonale! Vlasy měl perfektně sčesané nahoru a byl oholený, díky čemuž vypadal mnohem mladší.

Neuniklo mým uším mumlání a šeptání některých mých spolužaček o něm. Samozřejmě, byl to nejhezčí chlap v místnosti a já se nemohla dočkat, až budu v jeho náručí.

Opatrně, ale nadšeně jsem si razila cestu sálem. Srdce mi bušilo radostí z toho, jak se na mě díval. Po celou tu dobu ze mě nespustil oči, dokud jsem k němu nedošla.

Odložil pití na stůl za sebou, jednu ruku si strčil do kapsy kalhot a druhou mi pohladil tvář, klouby mu přejížděly po mé kůži.

„Ahoj!“ řekla jsem a oči se mi samovolně zavřely, zatímco se mi zatajil dech z toho, jak mě hladil.

„Vypadáš krásně,“ řekl chraplavým hlasem, než ruku od mé tváře odtáhl.

Prudce jsem otevřela oči a pak se na něj široce usmála. „Ty taky.“

Nemohla jsem zastavit své srdce, aby hlasitě nebušilo. Díval se na mě, jako by mě viděl poprvé v životě.

A i když jsem tu chtěla jen tak stát a prostě na něj zírat, žaludek mě zradil a zakručelo v něm. Kousla jsem se do spodního rtu a cítila, jak mi hoří tváře.

Declan se uchechtl, položil mi ruku na záda a dovedl mě k bufetovému stolu.

*****

Poté, co jsme povečeřeli, jsme si chvíli povídali, než mě nechal jít s Maeve a Kirou tančit s některými našimi spolužáky. Bavila jsem se jen proto, že jsem věděla, že Declanovy oči jsou po celou tu dobu upřené na mně.

Vypila jsem zbytek pití ve sklenici a pak ji odložila zpět na stůl. Někteří naši spolužáci propašovali alkohol a to bylo to, co jsem pila.

Ve srovnání s nimi mám vyšší toleranci k alkoholu, ale to neznamenalo, že se nikdy neopiju. Pořád ještě nemám svou vlčici, takže se pořád můžu opít. Ale nebála jsem se. Declan tu byl a já věděla, že by nikdy nedovolil, aby se mi stalo něco zlého, takže jsem si klidně mohla užívat noc.

Kolem prošel spolužák a podal mi další drink, který jsem vděčně přijala.

‚Nudíš se? Můžu se k tobě vrátit,‘ poslala jsem mu zprávu skrze naše spojení. Celý večer jsem pendlovala mezi ním a svými kamarádkami a on si ani jednou nepostěžoval. Chtěl, abych si to užila, protože říkal, že po tomhle už je možná neuvidím.

‚Jsem v pohodě. Baví mě dívat se na tebe, jak tančíš. Jen se mi nelíbí, když se na tebe nějaký kluk snaží lepit.‘

Než jsem odpověděla, uchechtla jsem se a ujistila se, že se dívám do země, aby nikdo neviděl záblesky v mých očích, zatímco jsem s ním byla mentálně spojená: ‚Ale já je k sobě nepouštím. Daří se mi je držet dál.‘

‚Já vím. Jen jsem ti to říkal. Neříkal jsem, že se s nimi vybavuješ.‘

‚Nezachytila jsem tam náhodou žárlivost?‘ napodobila jsem to, co řekl předtím on.

Slyšela jsem, jak se mi v mysli zasmál, ale pak už nic neřekl. Nastalo ticho.

Zvedla jsem hlavu a trhla jí jeho směrem, nos se mi začal rozšiřovat vzteky.

lokla jsem si drinku, vypila ho celý a přitom se pořád dívala tam, kde byl on.

Slečna Stella stála před stolem, u kterého seděl, a zakrývala mi na něj výhled. Gestikulovala rukama, prohýbala se v pase a smála se.

Sakra mě vytáčela.

Vzala si další drink. V duchu jsem počítala, a jestli brzy neodejde, vlítnu tam a vychrlím na ni oheň.

Ale pak se pohnula a šla k občerstvovacímu stolku zrovna ve chvíli, kdy jsem se tam chystala jít já.

Viděla jsem, jak se na mě Declan dívá s vážným výrazem ve tváři.

‚Nic jsem neudělal,‘ řekl mi v hlavě, ale já se neuklidňovala, i když jsem se snažila klidně dýchat.

Ignorovala jsem jeho mentální volání, ruka popadla další sklenici s alkoholem a nohy mě nesly k němu.

Viděla jsem, jak vstává ze židle a čeká na mě.

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

DECLAN.

‚Nic jsem neudělal,‘ řekl jsem Lyře přes naše spojení.

Cítil jsem se sakra provinile, když jsem ji viděl, ale opravdu jsem nic neudělal. Stella přišla a zeptala se, jestli se nenudím a nechci společnost. Řekl jsem jí, že Lyra se už vrací a že chci trávit čas jen s ní.

Měl jsem jí říct, že Lyra není moje sestra, ale ona hned řekla, že nám dojde pro pití a zůstane se mnou, dokud se Lyra nevrátí, a odešla, aniž by čekala na mou odpověď.

A teď ke mně mířila Lyra s naštvaným výrazem v obličeji.

Naštvaně si povzdechla, když se přede mnou zastavila.

Zvedl jsem obočí, když mi do nosu udeřil pach alkoholu. Ona pila?

Podíval jsem se na sklenici v její ruce, než jsem se zeptal: „Myslel jsem, že se tu nepodávají alkoholické nápoje?“

Jen pokrčila rameny a v obličeji se jí mihl provinilý výraz. „Moji spolužáci jich pár propašovali. Chceš taky? Můžu ti skočit pro jeden.“

Zavrtěl jsem hlavou a rty sevřel do úzké linky. „Ještě nemáš svou vlčici. Brzy budeš opilá.“

Protočila na mě panenky a začala se chichotat. „Já vím. Moc se staráš. To já bych se měla starat, protože bych mohla skončit bez doprovodu, kdyby mi tě slečna Stella ukradla!“ Poslední věta už byla prosycená nenávistí.

„Myslím, že jsi opilá,“ uchechtl jsem se, jednu ruku si založil přes hruď, zatímco druhou jsem si podpíral bradu a nespouštěl z ní oči.

„A já si myslím, že s ní flirtuješ.“

„Neflirtuju. Přišla sem a zeptala se, jestli něco nepotřebuju.“

„A co nabídla? Svoji píču? Možná si myslí, že by se ti dneska hodila.“

Oči se mi při jejích slovech rozšířily. „Lyro...“

Sakra! Mluvila o píče jiné ženské, ale všechny mé myšlenky se upnuly k ní. Kdybych dneska nějakou chtěl, rozhodně by to nebyla ta od jiné ženské.

„Možná bych ji měla usadit na její místo,“ řekla a zahýbala obočím.

„A jak to hodláš udělat?“ zeptal jsem se a snažil se potlačit úšklebek, který se mi dral na rty. Rozhodně už byla opilá.

Její výraz ztemněl, než se široce usmála. „Řeknu jí, že nejsi můj bratr.“

„Dobře. A co dál? Nemyslím si, že to k něčemu bude. Tak co, že nejsem tvůj bratr?“

Hlasitě si odfrkla a čelo se jí svraštilo: „Řeknu jí, že jsi můj přítel a že by se od tebe měla sakra držet dál, než jí podříznu hrdlo!“ Vyhrkla to tak rychle, než se otočila a chystala se zamířit tam, kde byla Stella, ale já ji stačil popadnout za zápěstí a přitáhnout zpět.

„Hej! To jí nemůžeš říct,“ řekl jsem tlumeným hlasem.

Při mých slovech jí v očích bleskla bolest. Polkla, než otevřela ústa, aby promluvila. „Proč jí nemůžu říct, že jsi můj přítel? Protože je nemožné, aby ses mi líbila?“

Co to sakra bylo? Rozhodně neměla ani potuchy, jak moc se mi líbí.

„Ne. Tak jsem to nemyslel. Chci říct, že prostě nemůžeš jít za svou učitelkou a říct jí, že jí podřízneš hrdlo.“

„Aha!“ Ústa se jí vytvarovala do písmene ‚o‘ a její nevinný obličej vypadal tak sexy, že jsem cítil, jak se mi v kalhotách něco pohnulo.

Zahlédl jsem v dálce pohyb a pak jsem ve svém periferním vidění uviděl Stellu, jak k nám míří.

„Stella jde sem. Řekni, co chceš říct, ale nevyhrožuj jí, jasné?“ řekl jsem jí tichým hlasem a přejel palcem po koutku jejích rtů.

Oči se jí rozšířily, než v nich začalo šibalsky jiskřit, a než jsem stihl uhodnout, co se jí honí hlavou, vzala mě za obličej, přitáhla si moji tvář k sobě a přitiskla své rty na mé.