LYRA.

Celý obřad jsem neposeděla. Cítila jsem, jak mě pálí na zátylku, a věděla jsem, že to musí být Declan, kdo na mě zírá.

Když jsem mu řekla, aby mi věnoval pozornost, nemyslela jsem tím, aby měl oči přilepené na mých zádech po celý obřad. Ale nebudu popírat, že pomyšlení na to, jak na mě zírá, mě uvádělo do euforie.

Měla bych se teď bát, ne? Protože zírat na někoho je děsivé, ale to, co jsem cítila, mělo k strachu daleko.

Chtěla jsem, aby na mně nechal oči.

Když jsem viděla, jak s ním předtím mluví slečna Stella, byla jsem víc než rozuřená. Žárlivost mi zatemňovala smysly. Po celém kampusu byla známá tím, že roztahuje nohy každému pohlednému chlapovi, který se jí chtěl dostat pod sukni. A Declan rozhodně pohledný je.

Vařila se ve mně krev z toho, jak na Declana zírala. Zkoušela to na něj a já si nebyla jistá, jestli ji Declan považuje za přitažlivou, protože i když jsem ji neměla ráda, nemohla jsem popřít, že byla opravdu sexy a měla hezkou tvář.

Ale nenechám ji, aby ho svedla. Mého Declana ne.

Jakmile obřad skončil a všichni se začali shlukovat na velkém pódiu, aby se vyfotili, opatrně jsem se vzdálila od svých spolužáků a začala ho hledat očima. Musela jsem se k němu dostat dřív, než na něj Stella sáhne těma svýma špinavýma rukama.

Ale nemusela jsem hledat dlouho, Declan už kráčel mým směrem a skončili jsme tváří v tvář. V jeho tváři se zrcadlil úsměv, který mi hrál na rtech.

„Ahoj!“ řekla jsem a nevěděla, co říct dál.

„Ahoj! Tohle je ta část, kde jsem ti měl předat ty květiny, ale ty sis je vzala už předtím.“ Pousmál se a jeho úsměv se ještě rozšířil, prohloubily se mu dolíčky a srdce mi začalo v hrudi bubnovat.

Jeho oči se vpíjely do mých a já ztrácela soustředění.

zachichotala jsem se a snažila se vymanit z té omamné bubliny: „Myslím, že je to ta část, kdy bys měl říct: Gratuluju! Konečně jsi odmaturovala! Teď už za tebe nemusím utrácet tolik peněz!“

Declan se srdečně zasmál a i přes dav kolem nás jsem jeho smích slyšela, jako by to byl jediný zvuk v mém okolí.

Přistoupil blíž, paži mi ovinul kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Cítila jsem, jak zvedl ruku, aby mě vzal za zátylek a přitiskl mou hlavu ke své hrudi. Nechala jsem svůj nos naplnit jeho vůní a objala ho. Opravdu voněl úžasně.

„Gratuluju, Lyro. Jsem rád, že tě konečně můžu vzít domů.“ Jeho hlas byl tichý a hluboký, a i přes tu upřímnost v jeho hlase jsem se neubránila smutku.

Konečně se vracím domů. To bylo vše, co jsem si kdy přála.

Ale na jak dlouho? Dříve nebo později přijde Rowan a bude si mě nárokovat.

„Hej! Jsi se mnou?“ Uslyšela jsem Declanův hlas, který mě vytrhl z myšlenek.

Dnes bych neměla myslet na Rowana. Jen na Declana.

Kývla jsem a ještě víc jsem si přitiskla hlavu k jeho hrudi. „Neuděláš ze mě otroka, abych splatila všechny náklady na tuhle internátní školu, že ne?“

„Hmmm... Vlastně jsi mi dala nápad. Udělat z tebe svého otroka zní jako velká zábava.“ uchechtl se, oběma rukama mě objal pevněji a my tam jen tak stáli v objetí, zatímco se kolem nás přeléval dav.

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

DECLAN.

„Jsi si jistá, že nechceš, abych tě vyzvedl a jeli jsme na ples společně?“ zeptal jsem se jí, když jsem zamykal kufr auta poté, co jsem do něj naložil většinu jejích věcí, které si s sebou vezme domů do sídla smečky.

Stáli jsme na parkovišti u koleje, kde bydlela. Chtěla se na ples připravit se svými kamarádkami, zatímco já se vrátím do hotelu, kde jsem se ráno ubytoval, abych se také připravil.

„Můžeš se připravit i v hotelu. Můžu ti zamluvit tvůj vlastní pokoj,“ dodal jsem.

Zavrtěla hlavou a usmála se na mě: „Tady mi bude dobře. Nechci, abys za mě utrácel peníze. A kamarádky mi pomůžou s vlasy a líčením, ne že bych se chystala nějak moc malovat.“

Usmál jsem se na ni, zvedl ruku k jejímu líčku a nechal své klouby přejet po její jemné kůži. „Nepotřebuješ žádné líčení, už teď jsi krásná.“

Na tváře se jí pomalu vkrádal nachový nádech a ona sklopila zrak k zemi. „Tak uvidíme se v sále v sedm?“

Kývl jsem hlavou, přešel k sedadlu spolujezdce, otevřel dveře a vytáhl mobil, který jsem tam předtím položil.

„Vezmi si to. Kdyby něco, zavolej.“ Podal jsem jí telefon a jí se rozšířily oči, když se na mě podívala.

„Nepotřebuju telefon. Budu prostě tady. Nikam nejdu, kromě toho sálu.“

„Je to pro můj klid. Mám tam své číslo. Můžeš mi ho vrátit, až pojedeme zpátky na území, jestli ho nechceš. Jen chci mít jistotu, že mě můžeš kdykoli zastihnout, když budeš cokoli potřebovat nebo chtít, než tě večer uvidím.“

Kývla hlavou, kousla se do spodního rtu a vzala si ode mě telefon, který si hned strčila do kapsy.

„Děkuju. Tak zatím.“ Vřele se usmála a pak ustoupila o krok zpět.

„Tak zatím,“ usmál jsem se na ni, přešel na druhou stranu auta, zamával jí a pak nasedl na místo řidiče.

Zaklepala na okénko u spolujezdce. Stáhl jsem ho dolů a uviděl ji, jak se usmívá a v očích jí šibalsky jiskří. „Snaž se chovat slušně, než mě uvidíš v sále, jasné? Nenech tam ty holky a ženský, aby z tebe omdlévaly.“

uchechtl jsem se a zasalutoval jí: „Budu hodný, madam.“

„Dobře! Nezapomeň na pozvánku. Tu, co jsem ti strčila do náprsní kapsy. Jinak tě nepustí dovnitř.“ Celá zářila štěstím. Přál jsem si, abych ji takhle mohl nechat usmívat se pořád.

„Nezapomenu. Uvidíme se tam.“ Poklepal jsem si na náprsní kapsu a usmál se na ni. „Běž! Počkám, až budeš uvnitř koleje, a pak odjedu.“

Kývla, zamávala mi, otočila se a běžela ke vchodu do budovy.

Sledoval jsem, jak se její postava zmenšuje, až zmizela uvnitř.

*****

Ples už byl v plném proudu, když jsem dorazil. Místo se hemžilo lidmi, ale zahlédl jsem i několik zaměstnanců, kteří byli vlkodlaci.

Myslím, že většinu z nich jsem už potkal, ale pravděpodobně to byla moje aura Alfy, která jim dnes večer bránila se ke mně přiblížit.

Ale vážně, nevadilo mi to. Chtěl jsem si jen odpočinout, zapomenout na to, že jsem Alfa, a užít si večer s Lyrou.

Nechal jsem oči bloudit po sále a doufal, že ji uvidím. Pořád tu nebyla.

Zkusil jsem k ní vyslat myšlenku přes mentální spojení, ale nemohl jsem se s ní spojit. Už jsem byl v pokušení jí zavolat, ale ovládl jsem se. Bylo teprve patnáct minut po sedmé. Možná už byla na cestě. Jen jsem musel být trpělivý.

Vzal jsem si pití z občerstvovacího stolku a nevšímal si pohledů, které na mně ulpívaly od některých studentů. Na druhé straně jsem uviděl Stellu a to vzrušení v její tváři, když mě spatřila, ale ignoroval jsem ji a otočil se jiným směrem. Chtěl jsem dodržet slovo, které jsem dal Lyře. Moje pozornost bude dnes večer patřit výhradně jí.

A pak jsem ji uviděl.

Doprovázely ji dvě dívky, tipoval jsem, že to jsou její kamarádky, když procházely dvoukřídlými dveřmi, ale já viděl jen ji.

Její světle modrošedé šaty s výstřihem do V z vyšívané látky zdůrazňovaly její štíhlý pas a dokonale obepínaly boky, než se rozvinuly do dlouhé áčkové sukně. A přesně jak mi řekla, její tvář byla téměř bez líčení. Měla jen přirozenou úpravu a červenou rtěnku, díky které vynikly její smyslné rty. Své vlasy nechala rozpuštěné ve velkých, splývavých vlnách a pár pramínků jí kaskádovitě spadalo přes bezchybnou tvář.

Zatajil jsem dech, jak jsem si ji celou prohlížel. Byla to skutečně krása a já měl to štěstí, že jsem mohl být dnes večer po jejím boku.

Její oči skenovaly celý sál, něco hledaly, až spočinuly na mých. Rty se jí zvlnily do krásného úsměvu a ona zamířila ke mně středem místnosti. Nepřehlédl jsem, jak se za ní začalo otáčet čím dál víc mužů, a já se neubránil zavrčení z žárlivosti, která se ve mně rozhořela.

Chtěl jsem se rozběhnout a uchvátit ji uprostřed sálu, ale počkal jsem. Dnes večer jsem nechtěl budit pozornost. Její pozornost sama o sobě mi víc než stačila.