Seděla jsem v ložnici a snažila se soustředit na milostný příběh, na kterém jsem pracovala do hodiny tvůrčího psaní, ale při tom hlasitém hluku z mejdanu na oslavu začátku školního roku, který se konal u Carverových, to bylo nemožné.

Pořádal ho můj tajný přítel, Beta vlkodlak Caleb Carver, ale já jsem tam nesměla. Bez jeho svolení jsem nesměla ani vkročit do jejich domu.

Vedle Caleba a jeho bratra Romana, Alfa vlkodlaka, jsem vyrůstala. S Calebem jsme spolu chodili už roky, ale nutil mě, abych si na veřejnosti udržovala odstup. Vlkodlaci lidské přítelkyně nemívali. Ani s námi nespali. Na lidi, jako jsem já, se dívali jako na póvl.

Telefon mi zavibroval textovkami od Romana: Tohle bys měla vidět. A pak další zpráva: Živý přenos z párty u Carverů! s připojeným odkazem. Otevřela jsem ho.

Z telefonu se vyvalila stejná hudba, která mi duněla za oknem. Všude byli sexy vlkodlačí studenti, smáli se, pili a bavili se.

„A tady ho máme, hostitele tohoto úžasně zábavného večírku. Samotný pan Caleb Carver,“ řekl kdosi poblíž s uchechtnutím. Kamera se otočila a ukázala Caleba, jak objímá Chloe, kapitánku našeho školního týmu roztleskávaček.

Caleb se Chloe zahleděl hluboko do očí s tak spalující touhou, že to musel vidět celý svět. Pak se sklonil a vtiskl jí dlouhý polibek na ústa. A nepřestával ji líbat.

Měla jsem pocit, že se mi srdce rozpadne na kousky. Myslela jsem si, že takové polibky si Caleb schovává jen pro mě. Říkal, že miluje být se mnou. Že chce všem říct, že jsme spolu, až nastane ten správný čas. Ale tady se líbal s Chloe.

Jak mi to mohl udělat?

A najednou jsem toho měla dost. Dost toho schovávání. A očividně i lhaní. Protože jsem poznala, že to nebylo poprvé, co Caleb Chloe políbil. V tom, jak ji držel, bylo až příliš mnoho důvěrnosti.

Drapla jsem telefon a vyrazila z pokoje. Chystala jsem se Calebovi ukázat, že vím, že mu na mně ve skutečnosti nezáleží. Milovala jsem ho, ale nemohl se ke mně takhle chovat. Už to nebyl můj přítel. Teď, po tomhle, nebyl nic víc než můj ex.

Přešla jsem ulici přímo k domu Carverových. Hudba sílila a s ní i bušení v mé hrudi. Byla jsem tak nervózní. Nikdy jsem ke Carverům, do Calebova domu, nešla nepozvaná. Ale všechno je jednou poprvé.

Vlkodlaci venku okamžitě poznali, že jsem jen obyčejný člověk, nic výjimečného. Ti „milejší“ na mě shlíželi s arogancí. Ostatní už tak laskaví nebyli.

„Co tu dělá tahle tuctová lidská holka?“ zaslechla jsem, když jsem vešla do domu.

„Měla by se vrátit zpátky do té své šedi, odkud přišla,“ řekl někdo jiný a odporně se zasmál.

„Je to taková šprtka. Co tu někdo jako ona dělá, místo aby měla nos zabořený v nějaké nudné knize?"

Snažila jsem se nenechat ty posměšky na sebe dolehnout, zatímco jsem procházela davem. Bylo mi jedno, co říkají. Chtěla jsem jen vidět Caleba. Promluvit si s ním. O nás.

„Tesso. Tesso!“ Prudce jsem se otočila. Přímo přede mnou stál Roman. Kolem něj byla skupinka sexy vlkodlačic, které na něm očividně mohly oči nechat.

Roman byl Calebův bratr, ale ne pokrevní. Oba byli samozřejmě vlkodlaci, ale Roman byl Alfa, mnohem silnější a dravější vlkodlak. Byl také jediným Alfa vlkodlakem v okolí a shodou okolností i kapitánem hokejového týmu. Samozřejmě ho všichni zbožňovali.

„Ahoj... Romane. Kde je... kde je Caleb?“ zeptala jsem se. Nenáviděla jsem se za to, že jsem se zakoktala. Ale bylo to proto, že jsem nikdy nevěděla, co dělat, když jsem Romana viděla. Caleb mi celá léta říkal, abych mu nevěřila, abych se od něj držela dál. A to jsem také vždycky dělala.

Roman se zamračil: „Naposledy jsem Caleba viděl nahoře. V jeho ložnici. S někým. Není to dobrý nápad, abys tam teď chodila...“

Srdce se mi rozbušilo ještě víc. Otočila jsem se a zamířila po schodech nahoru, nohy se mi pohybovaly samy. Na chodbě byli všude lidé, mluvili a dokonce se i líbali. Snažila jsem se nezírat. I když oni na mě dělali přesně to samé.

Když jsem došla k Romanovu pokoji, nemohla jsem přeslechnout nezaměnitelné zvuky hlasitého ženského sténání. Jako by dostávala všechno, co kdy chtěla. A ještě víc.

„Líbí se ti to, že, Chloe?“ To byl Calebův nezaměnitelný hlas.

Srdce mi vynechalo úder. Ne. To nemohl.

Přistoupila jsem blíž ke dveřím a snažila se nebýt příliš nápadná. Caleb se vždycky tvářil, že moje obavy ohledně všech těch holek, se kterými se bavil, jsou jen v mé hlavě. Ale teď jsem měla důkaz. Podváděl mě. Vytáhla jsem telefon a stiskla tlačítko nahrávání.

Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl. A i když to bolelo, nemohla jsem zjednat scénu. Byla jsem nikdo. Pro tyhle lidi jsem nebyla Calebova přítelkyně, přestože jsem jí ve skutečnosti byla. Nemohla jsem nechat svůj vztek vybouchnout, protože by se mi všichni jen vysmáli.

„Chloe, jsi neuvěřitelně sexy holka, víš o tom? Nemůžu se dočkat, až s tebou půjdu na další zápas. Ukážu tě světu a všichni budou vědět, že jsi moje holka,“ Calebova slova mi probodla srdce jako nůž. Ale zůstala jsem silná.

Přesto už jsem toho víc nesnesla, a tak jsem nahrávání ukončila a v telefonu našla Calebovo číslo. Pak jsem mu tu nahrávku poslala. Chtěla jsem, aby věděl, že už vím všechno. Už mu na ty jeho lži neskočím.

Seběhla jsem dolů, zoufale toužíc dostat se od svého přítele co nejdál.

U baru v kuchyni jsem řekla barmanovi: „Prosím, namíchejte mi cokoli.“ Chtěla jsem zapomenout na to, co jsem právě slyšela.

„Dej jí Piña Coladu,“ řekl Roman a sedl si na židli vedle mě. „Její lidská nátura jí nedovolí pít nic silnějšího. Má ráda jen sladké věci.“

Barman přikývl. Začal mi připravovat pití s rychlostí profesionála.

Nepamatovala jsem si, kdy jsem s Romanem naposledy mluvila, a přesto jsme tu teď seděli bok po boku.

„Nenávidím tě za to, žes mi poslal ten odkaz,“ řekla jsem a do hlasu se mi vloudila hořkost. „Nenávidím tě.“

Barman mi přisunul sklenici a já si pořádně lokla.

„Podívej, Tesso, myslel jsem, že oceníš, když ti pomůžu prohlédnout. Calebovi na tobě nezáleží tak, jak by mělo,“ odpověděl Roman. Vypadal nad tím faktem skoro... smutně.

„Ale prosím tě. Jste všichni stejní. Bezcitní playboyové,“ řekla jsem. Už jsem začala mluvit nezřetelně a z očí se mi spustily slzy. „Caleba jsem moc milovala a dokonce jsem psala milostný příběh inspirovaný naším vztahem. Ale teď už o lásce nenapíšu ani slovo.“

Roman se naklonil dopředu, rty se mu otřely o mé ucho: „Nemusíš kvůli Calebovi plakat, Tesso. Proč se mu raději nepomstít?“