Velká, pevná ruka mi sjela doprostřed hrudi a čím níž postupovala, tím víc zpomalovala.

„Nepřestávej,“ zamumlala jsem a v posteli se otočila za teplem té ruky, oči stále zavřené. Pak bylo mé tělo přitaženo blíž, dokud se záda pevně neopřela o svalnatou, širokou hruď. Počkat... čí hruď to vlastně byla? Prudce jsem otevřela oči a otočila se.

Kousek ode mě ležel Roman a pomalu se probouzel ze spánku.

„Panebože. Panebože, panebože, panebože. Co tady děláš?!“ vyjekla jsem.

„No, tohle je moje postel. Takže...“ prohodil Roman s pokrčením ramen.

Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že jsem v Romanově pokoji vyzdobeném sportovními trofejemi. Vyskočila jsem z jeho objetí, popadla ručník, omotala si ho kolem nahého těla a začala přecházet po místnosti.

„Romane, co přesně jsme včera dělali?“

Z minulé noci jsem si pamatovala jen to, jak jsem se na párty opila. Ale všechno, co následovalo, bylo v mlze. Roztrhané oblečení. Moje nohy obemknuté kolem Romanova urostlého těla. Romanovy dravé polibky.

„Říkala jsi, že se chceš Calebovi pomstít, tak jsi to udělala,“ řekl Roman a pozoroval mě z postele. Jeho svalnatá hruď byla úplně nahá.

Jeho oči se do mě vpíjely, zatímco jsem dál rázovala sem a tam a myšlenky mi pádily hlavou.

„Myslela jsem, že vlkodlaci ne...“ zarazila jsem se dřív, než jsem vyslovila to, co jsem opravdu chtěla. Nedokázala jsem tu větu dokončit. Protože mě najednou přepadl stud.

Ale Roman přesně věděl, co mám na mysli. „Myslela sis, že nespím s lidskými holkami?“

Pomalu jsem přikývla a vykulila oči.

Roman pokrčil rameny. „Většinou ne. Lidské holky mě nikdy nezajímaly. Ale nevím, v tvém případě, Tesso, jsem se prostě nedokázal ovládnout.“ V Romanových očích vzplanul žár.

Bezděky jsem ustoupila a narazila přímo do jeho kancelářského křesla.

„Aha,“ bylo vše, co jsem ze sebe vypravila.

„Proč se nevrátíš do postele?“ navrhl Roman a nespouštěl ze mě oči.

Zavrtěla jsem hlavou, že ne.

V tu chvíli se na dveře jeho ložnice ozvalo zaklepání. „Romane, miláčku, jsi vzhůru?“

Šokovaně jsem vytřeštila oči. Za dveřmi byla jeho matka!

Rozběhla jsem se k posteli, skočila na ni a zavrtala se pod peřinu. Přitiskla jsem se k Romanovi a snažila se využít jeho velké tělo jako štít.

„Jo, mami. Jsem vzhůru.“ Jeho hlas byl zastřený a hluboký.

Dveře se rozletěly a já pod tmavou přikrývkou slyšela hlas jeho matky: „Přinesla jsem ti dolů snídani. Víš, že si musíš udržovat sílu na hokejové zápasy.“ Na vteřinu se odmlčela. A pak... „Miláčku, kdo se to tam s tebou schovává pod peřinou?“

„To je jenom—„ než mohl Roman větu dokončit, zoufale jsem ho stiskla do stehna. Trhl sebou. Musel se zbláznit, jestli chtěl matce o mně říct.

„Ále, nikdo. Nikdo pod peřinou není.“

„Jasně... Každopádně nezapomeň vzít něco k jídlu i pro svou kamarádku, aby neměla hlad,“ řekla Romanova matka lehce. O pár vteřin později jsem slyšela, jak se dveře otevřely a zavřely. Byla pryč. Konečně.

Vymotala jsem se z postele a začala na sebe házet oblečení. Bylo rozházené po celém Romanově pokoji. Musela jsem odtud zmizet. Hned.

„Nechápu, proč ses rozhodla schovat, Tesso. Vůbec jsi to nemusela dělat.“

„Děláš si srandu, ne?! Víš, co by se stalo, kdyby tvoje máma, kdyby kdokoli zjistil, co jsme včera dělali? To by mě zničilo!“ Vklouzla jsem do džínů, rychle je vytáhla a spěchala zapnout knoflík. „Panebože, Caleb...“

„Na Caleba zapomeň!“ zavrčel Roman a v obličeji mu bleskl hněv, když se v posteli posadil.

Lekla jsem se síly jeho slov. Oddychoval čím dál víc, ale tentokrát to nebylo touhou.

„Včera v noci to bylo... moje poprvé. S nikým jiným jsem nikdy nebyla. Ani s Calebem,“ zašeptala jsem a objala se pažemi kolem pasu.

Romanovy oči se překvapením rozšířily. Tvář mu okamžitě změkla. „To myslíš vážně?“

Otevřela jsem pusu, abych řekla víc, ale prostě jsem na to teď neměla čas. Musela jsem se dostat z jejich domu. A musela jsem odtud zmizet, aniž by mě viděla jeho matka, otec nebo Caleb.

„Musím jít,“ řekla jsem. Přešla jsem k Romanovu oknu a vyrazila ho dokořán. Naštěstí byly naše pokoje tak blízko sebe, že jsem mohla vlézt přímo do toho svého.

Dřív jsem nesnášela, že jsou naše okna tak blízko, hlavně proto, že jsem viděla všechny ty vlkodlačice, které si tam vodil. Měla jsem sedadlo v první řadě na všechno, co Roman v posteli s holkami rád dělal. Ale dnes jsem za tu blízkost byla vděčná.

Vylézala jsem ven a trochu se u toho trápila. Pak jsem ucítila, jak mě Romanovy velké ruce uchopily v pase a jemně mě strčily do mého pokoje přímo na postel.

Otočila jsem se: „Díky.“ Roman ze své ložnice přikývl, ve tváři měl ustaraný výraz. Bylo mi to jedno. Muselo být. Zatáhla jsem závěsy.

Padla jsem zpátky na postel, naprosto a dokonale vyčerpaná. Z kapsy se ozvalo zavibrování. Vytáhla jsem telefon a podívala se na něj. Byla to textovka od Caleba: Tesso, ty jsi byla na tom mejdanu?

Odpověděla jsem mu: Jdi do pekla!

A on hned odepsal: Podívej, Tesso, fajn. S Chloe jsme se samozřejmě vyspali. Ale víš proč! Jsem vlkodlačí samec. Všichni předpokládají, že moje přítelkyně bude vlkodlačice. Spal jsem s Chloe, protože kdyby se něco stalo, ona může mít vlkodlačí mláďata. Lidé jako ty a vlkodlaci jako já se nemohou rozmnožovat!

To myslel Caleb vážně? Zavrtěla jsem hlavou a odepsala: Končíme.

Nemohla jsem riskovat, že mě Caleb znovu vtáhne do své sféry vlivu, a tak jsem si jeho číslo zablokovala. Otevřela jsem notebook a snažila se rozptýlit prací na příběhu do školy. Ale byl to ten milostný příběh o mně a Calebovi. A najednou mi to všechno připadalo jako jedna velká lež.

Označila jsem celý text a stiskla smazat.

Zkusila jsem začít jiný příběh, ale nic nepřicházelo. Potřebovala jsem vypadnout z domu. Drapla jsem batoh, hodila do něj notebook a zamířila dolů.

Máma seděla na gauči a četla si. „Ahoj miláčku, jdeš do školy?“

„Jo.“

„Skvělé načasování. Bratři Carverovi čekají venku, že tě vezmou s sebou.“

Vyvalila jsem oči: „Cože?! Ne.“

Máma si posunula brýle níž. „Co to do tebe vjelo? Vždycky jezdíš s Calebem.“

Ale jak jsem měla mámě říct o té šílené situaci, do které jsem se s oběma kluky dostala? Chodila jsem s Calebem a zrovna se vyspala s jeho bratrem Romanem. Jak jsem tohle měla sakra vysvětlit?!

„Mami, musím běžet.“

Vyšla jsem ven. Caleb tam byl, stál před svou omlácenou károu. A byl tam i Roman, opřený o svůj drahý Mercedes.

Caleb se znechuceně podíval na Romana a pak zpátky na mě. „Nastup si, Tesso.“

Prošla jsem kolem Caleba přímo k Romanovu autu a nastoupila.

Roman vklouzl na sedadlo řidiče, podíval se na mě a zazubil se. „Hodná holka.“