Byl ohromen, když to viděl. V tu chvíli se už Dom narovnal do své plné výšky, vzal černý oblek, který byl odložený stranou, a vyšel z místnosti.

Když Elowen opouštěla Sanctum, přemýšlela, zda lék na horečku, který si vzala, účinkuje, protože se jí stále točila hlava. Proto došla k recepci a posadila se tam, aby si odpočinula.

Dotkla se svého čela, které sálalo horkem. Když přemýšlela, že si ještě chvíli odpočine, než odejde, vešla do haly skupina lidí vedená mužem v šedém obleku. Jeho pečlivě zastřižené kotlety mu dodávaly chladný výraz. Navíc jeho pohledná, ale netečná tvář byla tváří, kterou dobře znala.

Nikdy bych nečekala, že Julian přijde do Sanctum také se svými starými přáteli.

Každý z nich byl očividně štamgastem v Sanctum a v náručí měl jednu sexy ženu, ale ta, kterou objímal Julian, byla o něco stydlivější. Měla na sobě bílé šaty a make-up měla tak akorát. Když se k němu v objetí přitiskla, vypadala poddajně a slabě.

Elowen byla tím pohledem zaskočena a okamžitě vstala, ale dříve než se stačila otočit, někdo z Julianovy skupiny si jí všiml a něco mu řekl.

Poté Julianova tvář okamžitě ztemněla. Pustil ženu, kterou objímal, a s nespokojeným výrazem ve tváři vykročil k Elowen.

V tu chvíli si Elowen vzala z pohovky kabelku a plánovala vyjít z haly druhým východem. Někdo ji však zezadu chytil za zápěstí.

„Co tu sakra děláš?“

Julian už dorazil za ni.

Mluvil chladným hlasem, ale ona cítila jen bolest v rukou z jeho sevření.

Lhostejně se k němu otočila a bokem pohlédla na ženu v bílém, která se na ně dívala s trpkostí. Vypadám kvůli ní, jako bych tady byla milenka já! Sebeironicky se usmála. „Můj důvod, proč jsem tady, je stejný jako tvůj.“

Julianův výraz se okamžitě změnil a jeho pohled se mnohem více přiostřil. „Říkala jsi, že máš dnes večer něco na práci – a to něco je poflakování se v Sanctum?“ Poflakování se?

Elowen se usmála, ale v očích měla teplou vlhkost. „Proč? Jsi jediný, kdo se tu smí bavit s jinými ženami? A já to samé dělat nemůžu? Juliane Sterlingu, proč máš právo se každý den tahat s jinou ženou, a ode mě se očekává, že v našem manželství zůstanu věrná? Napadlo tě někdy, jak mi je, když jsi s jinými ženami?“

Možná Vivina slova z toho večera způsobila, že Elowen byla přecitlivělá – už nedokázala ovládat své emoce. Jakmile si vzpomněla na způsob, jakým se na ni Julian díval s nenávistí, i když na něj dva roky tiše čekala, už to nemohla vydržet.

On si však pouze myslel, že žárlí na ženu, kterou před chvílí objímal, a tak nevědomky zmírnil svůj výraz, i když jeho hlas byl stále strohý. „Ta žena... To je jen divadlo. Ani ji neznám.“

„To je jedno...“

Spolu s bolestí hlavy a závratí pocítila Elowen v tu chvíli zklamání a prudce Julianovy ruce setřásla.

Jak se jí zmocnil nával závratě, téměř ztratila rovnováhu. On ji však včas zachytil a zamračil se, když uviděl její zarudlou tvář. „Máš horečku? Odvezu tě zpátky.“

„Neobtěžuj se!“

Julianova tvář ztemněla. „Elowen, nepokoušej moji trpělivost!“

Elowen jeho ruce znovu setřásla, ale tentokrát s pláčem i smíchem. „Jsem taková nerozumná žena! Proč nejdeš utěšit svou druhou ženu? Vsadím se, že na tebe už tak dlouho sklíčeně čeká.“

Možná to bylo zoufalství v jejích očích, co Juliana ovlivnilo. Zrychlil se mu dech a chtěl jí znovu pomoci na nohy, ale v tu chvíli jí zazvonil telefon.

Elowen se na něj přestala dívat a vytáhla telefon. Přijala hovor, aniž by se podívala na volajícího. „Haló. Kdo je to?“

V hlase měla vzlykot, ale tónem ho dobře maskovala. Poté, co si vzala kabelku, odešla ze Sanctum za Julianova mlčení.

„Slečno Vanguardová, jsem tajemník pana Blackwooda, Levi. Už jsme se potkali.“

Na druhém konci linky přejel Levimu mráz po zádech, když před svým ředitelem do telefonu předstíral úzkost.

„Levi, můžu pro vás něco udělat?“ Rychle sebrala své emoce a zeptala se tichým hlasem.

V nočním vánku kráčela ke svému autu na parkovišti s těžkou hlavou, ale tělo jí připadalo lehké jako pírko. Když náhle přijala jeho hovor, myslela si, že se týká projektu Azure Cove.