„Stalo se tohle – měl jsem odvézt pana Blackwooda zpět do jeho bytu, ale zrovna teď mi volali z nemocnice, že moje přítelkyně měla nehodu a teď ji přijali do nemocnice. Nemůžu najít nikoho jiného, kdo by mě zastoupil, ale viděl jsem vás tady, když jsem před chvílí vcházel do Sanctum. Můžete mi prosím udělat laskavost a odvézt pana Blackwooda domů? Je teď opilý, takže nemůže řídit, a já se necítím bezpečně ho svěřit komukoli jinému.“

Elowen z toho oněměla. Zhluboka se nadechla a s rozporuplným výrazem se dotkla čela. „Ale–“

„Prosím, slečno Vanguardová! Moje přítelkyně je v nemocnici ve vážném stavu, tak bych tam chtěl rychle jet. Můžete mi prosím pomoct? Mám o svou přítelkyni teď vážně strach!“

Inu, nevím, jak vážná jsou zranění jeho přítelkyně, a nemůžu jeho žádost za takových podmínek jen tak odmítnout. Navíc nechci v Levim zanechat špatný dojem, který by mohl ovlivnit projekt Azure Cove.

Po pauze Elowen konečně odpověděla: „Dobrá. Kde jste?“

„Jsme v sektoru A na parkovišti. Číslo místa je XXX a poznávací značka je XXXXX.“

S tím Levi okamžitě zavěsil.

Bál se, že kdyby to dál rozváděl, prozradil by pravdu.

Elowen pohlédla na telefon a pak si povzdechla. Poté se vydala na místo, o kterém se Levi před chvílí zmínil.

Jakmile tam dorazila, uviděla ho, jak s telefonem v ruce úzkostlivě přechází před stříbrošedým Bentley Mulsanne.

Jakmile ji uviděl, rychle si s úlevou oddechl a vykročil k ní. „Slečno Vanguardová, opravdu si toho vážím. Pokud budete v budoucnu někdy potřebovat moji pomoc, rozhodně udělám vše pro to, abych vám pomohl! Klíčky jsou už v autě a adresa pana Blackwooda je XXXXX. Slečno Vanguardová, pan Blackwood toho vypil docela dost. Až ho odvezete zpátky, mohla byste mu prosím udělat nějaký vývar, aby vystřízlivěl? Budu vám vděčný, díky!“

S tím vyběhl z parkoviště, aniž by čekal na Eloweninu odpověď.

Ta se jen nechápavě dívala za odcházejícím Levim a měla pocit, že něco není v pořádku, protože to vypadalo, jako by se snažil před něčím utéct. Pak se otočila, aby se podívala na osobu sedící na zadním sedadle Bentley Mulsanne.

Domova urostlá postava byla na první pohled velmi nápadná. V tuto chvíli se opíral o kožené sedadlo s pravou dlaní položenou na čele. Protože měl hlavu skloněnou, neviděla mu do tváře, ale na ruce mu mírně vystupovala žíla, což jasně ukazovalo, že se necítí dobře. Když k němu Elowen přišla blíž, ucítila z otevřeného okýnka silný zápach alkoholu.

Zamračila se a pomyslela si: Kolik toho vypil?

Jen však poraženě zavrtěla hlavou, uspořádala si myšlenky a nastoupila do auta.

Trochu vytáhla okýnka, aby na muže na zadním sedadle nefoukal studený vzduch, a zároveň zajistila, aby v autě nebylo příliš dusno. Než nastartovala motor, cítila povinnost mu to oznámit. „Pane Blackwoode, Levi už odešel, takže vás domů odvezu já. Pokud byste se cestou cítil špatně, dejte mi vědět.“

Muž jí neodpověděl. Elowen věděla, že je značně opilý, a tak nastartovala a vyjela s autem z podzemního parkoviště.

U vchodu do Sanctum Julian právě opustil svou skupinu starých přátel v hlasitém a hlučném salonku. Pravda byla taková, že se mu tamější atmosféra nelíbila. Nevěděl však, kdy to začalo, ale tu atmosféru potřeboval, aby se otupil.

Když zrovna došel ke vchodu, uviděl kolem sebe projíždět stříbrošedé Bentley Mulsanne, ale nebylo to auto, co upoutalo jeho pozornost – byl to místo toho řidič.

Pokud si pamatuji správně, dynastie Vanguardových, včetně Elowen, nikdy Bentley Mulsanne nevlastnila. Takže čí auto Elowen řídí?

Přimhouřil oči a podíval se na zadní sedadlo.

Protože bylo okýnko vytažené, nemohl poznat osobu uvnitř auta. Mohl však vidět obrys té osoby.

Je to muž!

Julian pevně sevřel pěsti podél těla. Okamžitě Elowen zavolal, ale po dvou zazvoněních to druhá strana položila. Tvář mu okamžitě ztemněla, ale než jí stihl zavolat zpět, přijal další hovor od Eleny. S komplikovaným výrazem ve tváři ho přijal.

Elowen věděla, že má stále horečku, a tak se neodvažovala jet příliš rychle. Navíc se při řízení musela plně soustředit.

Po tak dlouhé době to bylo poprvé, co vezla muže, kterého sotva znala a kolem kterého se musela pohybovat velmi opatrně.

Střelila pohledem na muže přes zpětné zrcátko.

V tuto chvíli už Dom změnil polohu. Opíral se o sedadlo, ale protože mu bylo pravděpodobně stále dost špatně, zakryl si oči pravým loktem a jeho úzké rty byly sevřené v přísné lince.

Elowen cítila, jak se jí zvyšuje tělesná teplota, ale neodvážila se polevit v soustředění.