Valeraine

Spěchala jsem chodbou k Sterlingovu hotelovému pokoji a vlekla za sebou těžké vrstvy svatebních šatů. Podráždění ze mě vyzařovalo jako hustá mlha. Kdo sakra zmizí těsně před nácvikem vlastní svatby? Zvlášť při tom množství hostů, které tahle událost přilákala. Nestávalo se každý den, aby se dcera Alfy ze smečky Krvavého hřebene provdala za syna Alfy ze smečky Azurového zatmění.

Dorazila jsem k Sterlingovu pokoji a k mým citlivým uším dolehl ženský hlas.

„Och miláčku, jsi úžasný. Budu s tebou čekat vlčata!“

Mátlo mě to a musela jsem zamrkat. Jsem u špatného pokoje? Vykasala jsem si šaty, vytáhla telefon z hedvábného podvazku na stehně a zkontrolovala e-mail se seznamem všech hotelových pokojů a jejich obsazením. Podívala jsem se na zlatou tabulku s tlustými černými číslicemi 505 na dveřích. Byl to Sterlingův pokoj. Schovala jsem telefon a stiskla kliku. K mému překvapení se dveře otevřely i bez karty. Nakoukla jsem dovnitř a tam, přímo na pohovce, si můj snoubenec energicky užíval s jinou ženou. Její vlasy splývaly v dlouhých vlnách barvy slunečního svitu a její pokožka byla hladká, bez jediné jizvy, jako karamelová pochoutka. Sterling ji úplně hltal.

Šokem mi poklesla čelist. On mě podváděl den před naší svatbou. Zrada mi zchladila krev v žilách od hlavy až k patám. Hradby, které držely mé emoce, se zhroutily a v žilách mi teď začal kypět vztek.

Zatnula jsem pěsti, zavřela ústa a narovnala se, snažíc se ze všech sil potlačit hněv. Byla jsem Luna.

Sterling a já jsme byli součástí rodinného sňatku, nebo toho, čemu někteří říkali domluvené manželství. Vyrůstali jsme spolu a já už velmi brzy věděla, že se stanu jeho ženou.

Jako dcera Alfy byl můj sňatek nástrojem k vybudování silnější smečky.

Jako mnoha aristokratům se mi dostalo elitního vzdělání bez zábavy a přátel. Přesto jsem byla dokonalá Luna. Vlastně jsem ve škole, v hodinách i v boji překonávala i mnoho mužů. Sterlingovi to zjevně nic neříkalo a nijak mě za to nerespektoval.

Ženicha jsem si nevybrala, ale hodlala jsem mít dokonalou svatbu a Sterling se mi ji snažil vzít. Nad každým detailem téhle svatby jsem strávila hodiny, abych zajistila, že bude bezchybná. A on to všechno kazil tím svým úprkem za jinou ženskou.

Nedělám scénu; v hlavním sále je na nácvik svatby příliš mnoho hostů. Takže jsem dveře potichu zavřela, aniž by si mě někdo všiml.

Rozhlédla jsem se chodbou, abych zjistila, kdo se pohybuje u hlavního sálu. Nikdo tam nebyl.

Pokud se Sterlingem brzy nedorazím, lidé se začnou vyptávat. Nervózně jsem si pohrávala s horním volánem šatů a přemýšlela, co dělat, když se dveře otevřely. Pustila jsem volán a zkřížila si ruce na prsou. Váhu jsem přenesla na pravý bok.

Můj snoubenec byl svlečený do půl těla, na těle měl modřiny, kousance a škrábance. Jeho černé vlasy měl rozpuštěné a splývaly mu na ramena.

„Nemyslíš, že bys mi měl něco vysvětlit?“ řekla jsem chladně a klidně a povytáhla na něj tenké obočí. Ukázala jsem na kousanec na jeho rameni. „Ale přiznejme si to. Na tohle žádné rozumné vysvětlení neexistuje.“

Sterlingovy černé oči se na mě podívaly s odporem, jeho tón byl netrpělivý: „Už mě unavuje ten tvůj chladný postoj. Známe se od dětství. Myslel jsem, že teď, když máme zítra svatbu, projevíš aspoň náznak náklonnosti. Ale podívej se na sebe. I teď,“ přejel si rukou po stopách na těle, „když tohle vidíš před sebou, jsi jen chladný robot bez emocí. Hnusí se mi to.“

„Chceš, aby mi na tobě záleželo? Abych po tobě toužila, když mi nikdy nedali na výběr?“ Přejela jsem si rukou po stříbrných vlasech sepnutých do loken. „Jak mi na tobě může záležet, když mě podvádíš den před naší svatbou?“

„Svatba?“ ušklíbl se Sterling. „Žádná svatba nebude. Nevezmu si tě. Cynthia je ta, kterou miluju. Ne tebe.“

Vybouchla jsem vzteky a vrazila Sterlingovi facku tak silně, jak jsem jen dokázala, aniž bych ho přímo udeřila pěstí. „Ty parchante!“ procedila jsem mezi zuby. „Tohle mi nemůžeš udělat. Přinese mi to hanbu. Tahle svatba je o tom, aby naše smečky zesílily. Ne o tom, jestli se milujeme.“

Oči se mu rozšířily údivem. Vyhrnula jsem si dlouhou sukni a otočila se k odchodu.

Svatba přitahovala tolik pozornosti kvůli síle, kterou mělo tohle spojenectví přinést, ale teď o ní budou šlechtici mluvit z úplně jiného důvodu.

Potlačila jsem slzy, které mě pálily v očích, zachovala klid, prošla kolem hlavního sálu a nakonec se vrátila do svého hotelového pokoje.

Popadla jsem whisky, která byla v každém pokoji, a pořádně si přihnula. Nejdřív mě pálila v krku a pak v žaludku. Nikdy jsem nepila. Nevěděla jsem, jak se postavit otci.

Ležela jsem na posteli v moři volánů a sledovala, jak se pokoj pomalu točí. Noha mi několikrát zavibrovala, než jsem si uvědomila, že je to telefon v podvazku. Zamrkala jsem na něj. Svítil příliš jasně a já se na něj stěží dokázala soustředit. Byla to textová zpráva od mé jediné kamarádky Beatrix. Posadila jsem se a přečetla si ji.

Beatrix: Kde jsi? Všichni tě hledají.

Snažila jsem se přimět palce k pohybu.

Já: Opilá v pokoji.

Beatrix: Beze mě! To není fér. Proč jsi opilá?

Já: Sterling zrušil svatbu.

Beatrix: Za co?

Já: Prý jsem chladná a bezcitná.

Beatrix: To je ale idiot. Stejně jsem ho neměla ráda. Bez něj ti bude líp. Počkej. Musím rychle napsat ještě někomu.

Upustila jsem telefon a zadívala se na sebe do nástěnného zrcadla. Polovina mých loken se mi rozpadla kolem obličeje. Stříbrná barva mých vlasů zvýrazňovala modř mých očí. Podívala jsem se na šaty, které mi příliš svíraly tělo. Zvedla jsem se a zapotácela se. Prsty jsem nahmatala ten hloupý zip a trhla jím dolů. Šaty dopadly na podlahu a já do nich kopla. „Stejně jsem tě neměla ráda, tak vidíš.“ Povzdychla jsem si a znovu se na sebe podívala.

Proč Sterlingovi na mně nezáleželo? Nejsem snad žádoucí? Moje tělo bylo štíhlé, se zřetelnými svaly. Každý den jsem trénovala v boji s muži ze své smečky. Každý den jsem jim dokazovala, že jsem hodna být jejich Lunou. Přejela jsem si rukou po několika svých jizvách. Moje tělo nebylo hladké a čisté jako u té ženy, co byla se Sterlingem.

Telefon zavibroval a rozsvítil se.

Beatrix: Objednala jsem ti placeného společníka! Má pekáč buchet na břiše a kůži barvy pšenice. Dá ti všechno, co chceš! Je přímo tady v hotelu. Pokoj číslo 705! Běž se pobavit.

Na rozdíl od ostatních šlechtičen byla Beatrix pěkné kvítko a já ji za to milovala.

Obvykle bych takovou zprávu ignorovala.

Ale po tom, co dnes řekl Sterling, jsem zvedla telefon a odpověděla.

Já: Dobře.

Oblékla jsem si sexy šaty, které mě Beatrix donutila vzít si s sebou, a vyrazila k pokoji 705.

Občas jsem narazila do zdi a pak do stolu, ale nakonec jsem se dopotácela k pokoji toho společníka. Dveře byly pootevřené.

Zvědavá, jak vypadá takový zlatý bůh, jsem dveře otevřela víc a nahlédla dovnitř. Dřevěné dveře hlasitě zavrzaly a já se zastavila.

O chvíli později se objevil polonahý muž zabalený v ručníku.

Jak Beatrix řekla, ten muž byl velmi pohledný. Byl o hlavu vyšší než já a mohutně stavěný. Tělo mi začalo pulzovat touhou. Páni. Je mnohem víc sexy než Sterling.

Usmála jsem se a prsty mu přejela po tvrdé hrudi až k jeho rozcuchaným zlatým vlasům. Oči měl stejně zlaté jako zbytek těla, jako teplý med, který jsem chtěla olízat. Nedokázala jsem odolat rostoucí touze a zatlačila ho hlouběji do pokoje.

„Čas udělat svou práci, chlapče, pobav mě.“