Valeraine

Dveře za mnou cvakly. Pevný sval pod mými konečky prstů se napnul a zápěstí mi pevně sevřely velké ruce, které mě odtáhly od toho krásného těla, jež jsem chtěla ochutnat. Hluboký, sytý hlas mi rozbušil krev rozkoší.

„Počkej chvíli. Kdo jsi?“

Ten společník mi držel ruce rozpažené a jeho pohled barvy teplého medu pomalu a svůdně sklouzl dolů, zastavil se na mých prsou a pak na bocích.

Vzduchem zaznělo tiché hvízdnutí a já se zachvěla.

„Na tebe je radost pohledět, že ano. Ale myslím, že jsi ve špatném pokoji.“

Instinktivně jsem se mu v sevření vykroutila, udělala úkrok stranou a podtrhla mu nohu. Překvapeně zavrávoral a dopadl na podlahu, odkud na mě vzhlédl. Na jeho ostře řezané tváři se objevil krásný úsměv, díky kterému vypadal mladě a hravě.

Lapkala jsem po dechu a zakryla si ústa. „Promiň. Tohle jsem nechtěla.“ Slova ze mě vypadla i se škytnutím a já zamrkala. Páni. Jsem fakt opilá. Zahihňala jsem se pro sebe a pak si odfrkla. Zavrtěla jsem hlavou, zbývající sponky vypadly a vlasy se mi rozlétly po zádech.

Společník na podlaze se opřel o loket. „To je ta nejvíc sexy věc, jakou jsem kdy slyšel a viděl.“ Natáhl velkou ruku k mému stehnu a pohladil ho.

Sexy? Sterling mi nikdy neřekl, že jsem sexy, ani se mě nikdy nepokusil svést. Kdykoli jsem mu dala najevo zájem o sex, odmítl mě. Dívka může být odmítnuta jen několikrát, než si začne myslet, že je s ní něco v nepořádku.

Společníkova ruka sklouzla pod okraj krátkých modrých flitrovaných šatů od Beatrix. Jeho drsná dlaň mi rozbušila srdce a zrychlila tep. Prohrábla jsem si vlasy a olízla si rty. Moje vlčice byla těsně pod kůží a nutila mě jednat. Povzbuzovala mě, abych cítila všechno.

Holým chodidlem jsem společníka svalila na podlahu. Nebránil se. Dal si ruku za hlavu a pozoroval mě. Líbilo se mi to. Klekla jsem si a obkročmo se na něj posadila. Vyhrnula jsem si šaty nahoru.

„Nevím, kdo jsi, ale rád ti jakkoli pomůžu.“ Úsměv toho mladíka se ještě rozšířil. Úplně se mi z toho zkroutily prsty u nohou a trošku jsem roztála.

Dotkla jsem se jeho rtů a přemýšlela, jestli jsou tak měkké, jak vypadají. V jeho očích se zažehl oheň a já ho chtěla cítit celého. Sklonila jsem se a políbila ho na hruď.

Pak jsem si všimla, že jeho hruď a trup jsou poseté jizvami, které připomínaly stopy po tesácích a sečné rány. Právě když jsem začala přemýšlet, jak k takovým zraněním přišel, shodil ručník a pak mě uchopil za boky a otřel svou sílu touhy o rozkrok mezi mými nohami.

Všechny myšlenky zmizely a zůstal jen žár vášně. Pohupovala jsem se v bocích proti němu. Posadil se, rozepnul mi šaty a přetáhl mi je přes hlavu. Když se mi uvolnila prsa, začal je zasypávat lehkými polibky.

Poté mě svalil na záda a jemně mi stáhl kalhotky. Znovu se odtáhl a pozoroval mě. Moje tělo se k němu prohnulo v němém volání.

Pomalu zakryl mé tělo svým. Chtěl mě políbit, ale já otočila hlavu, takže mě políbil na krk a postupoval stále níž.

Vzdychla jsem, když pod mou kůží zanechával stopy ohně. Moje nitro se stáhlo a já se na něj přitiskla, potřebovala jsem víc, než mi dával. Chytila jsem ho za boky a nasměrovala špičku jeho vášně tam, kde jsem ho potřebovala nejvíc.

Pomalu do mě vnikl a já zasténala.

Zpočátku byl rytmus pomalý a svůdný, ale touha stoupala rychle a silně. Držela jsem se jeho širokých ramen, když mě zvedl z podlahy a opřel mě o zeď, přičemž do mě vnikal hluboko.

Nehty jsem se mu zaryla do kůže a pevně ho držela na místě. Na jeho přírazy jsem odpovídala vlastní touhou. Společně jsme se přehoupli přes okraj extáze a uvolnění.

Udýchaně jsem se o něj opřela, všechna energie byla pryč. Odnesl mě k velké posteli pokryté zlatým hedvábím. Opravdu to byl zlatý bůh. Natáhl se vedle mě a zazubil se. „Splnilo to očekávání?“

„Och ano.“

Víčka mi těžkla a spánek byl na dosah, když se v mé mysli ozval slabý hlas.

„Jak se jmenuješ?“

Koutek úst mi cukl v úsměvu. „Valeraine.“

Sluneční světlo mě hřálo na kůži a já se zavrtěla v prostěradlech. Každá část mého těla na mě křičela, abych se nehýbala. Zamrkala jsem proti světlu a snažila se prokousat mlhou v hlavě.

Kde to sakra jsem a proč jsem nahá? Opatrně jsem se posadila a protřela si oči. Jakmile se pokoj zaostřil a uviděla jsem vedle sebe toho velkého zlatého muže, kousla jsem se do rtu a vzpomněla si na náš společný čas.

Chtěla jsem se ho dotknout, abych se ujistila, že včerejší noc byla skutečná, ale dopadla na mě tíha dne. Můj svatební den. Neřekla jsem rodičům, že Sterling svatbu zrušil.

Modlila jsem se, aby to řekl všem on, abych nemusela já. Kde mám telefon? Všichni budou šílet. Co mě to napadlo, jít sem? Aha, vlastně mě nic nenapadlo.

Sklouzla jsem z postele, po špičkách došla do koupelny, umyla se a oblékla. Když jsem vyšla ven, unikl mi povzdech. Byla to skvělá noc. Na malý stolek u dveří jsem položila hromádku peněz a vzkaz. Stálo na něm: „Díky za tu zábavu. Dýpko si nech.“

Dávala jsem pozor, aby mě nikdo neviděl, a dostala se do svého pokoje, kde jsem našla Beatrix, jak leží na posteli, čte si časopis a má na sobě upnuté džíny a krátký top. Její krátké modré vlasy byly teď ohnivě červené.

„Tak co, jaký byl ten společník, co jsem ti domluvila?“

Do tváří se mi vloudil nechtěný ruměnec a já začala hledat telefon. Bylo tam přes padesát pět zpráv od mé i Sterlingovy rodiny. Do háje. Spěchala jsem do koupelny, svlékla se a vlezla do sprchy, nechtěla jsem o svých špatných rozhodnutích mluvit.

Víko toalety zaklaplo a ozval se Beatrixin hlas. „Tvůj trapný, ubohý snoubenec dnes ráno u svatební snídaně řekl rodinám Azurových i Valerainových, že svatbu ruší. Všem vykládal, že miluje nějakou Omegu, Cynthii. Věříš tomu, že si fakt myslí, že může tu svatbu jen tak zrušit?“

Vyhlédla jsem zpoza sprchového závěsu. „Aspoň to všem řekl, takže jsem nemusela já. Otec mě stáhne z kůže zaživa.“

Beatrixina tvář ve tvaru srdce zvážněla. „Tak co ten špičkový doprovod, co jsem vybrala? Chtěla jsem pravý opak Sterlinga – někoho velkého a svalnatého, ne vysokého a vyzáblého.“

Vybavila se mi představa společníkova vypracovaného těla a já si povzdychla. Byl nádherný.

Náhle se zvenčí před hotelovým pokojem ozval rozruch.

Beatrix vyskočila, aby se podívala. Otevřela dveře pokoje, aby zjistila, co se děje. Zabalená v ručníku jsem jí nahlížela přes rameno do chodby. Kolem proběhl manažer hotelu a vypadal dezorientovaně. Beatrix se opřela o rám dveří a zašeptala: „Zajímalo by mě, jestli je to Alfa Bastian. Slyšela jsem, že tu bydlí.“

„Vážně? Myslela jsem, že bojuje s upíry, co se snažili ovládnout vnější okraj smečky Královského suveréna. Na veřejnosti se neukazuje, leda když bojuje se svými vlky. Prý je divoký, groteskní a děsivý.“

„Nebo ti otec pro jednou kryje záda a zrovna tluče Sterlinga za to, že zrušil svatbu.“

Protočila jsem oči. „To je spíš zbožné přání,“ řekla jsem.

„Včera jsem v hale potkala jednoho sexy chlápka a jemu náhodou uklouzlo, že je Bastianova beta a nejlepší přítel. Alfa Královského suveréna už stárne a slábne. Takže Alfa Bastian prý oznámí, že se vrací, aby převzal trůn.“

Beatrix zavřela dveře a já začala hledat čisté oblečení. Musela jsem si přečíst všechny ty zprávy a zjistit, v jak velkém průšvihu lítám.

Beatrix zvedla telefon. Byla tam fotka z profilu nějakého urostlého muže, ale byla velmi rozmazaná. Zírala jsem na ni a měla pocit, že jsem toho člověka už někde viděla, ale příliš jsem se bála o svou rodinu, než aby mě ta fotka zajímala.