Valeraine

Když se dveře otevřely, zatajil se mi dech. Stál tam malý kulatý muž v uniformě hotelového personálu.

„Jak vám mohu pomoci?“

Nedokázala jsem mluvit. Beatrix mě odstrčila stranou. „Hledám svého přítele. Bydlel v tomto pokoji asi před dvěma týdny?“

„Tohle je soukromé apartmá. To nepronajímáme. Musíte být ve špatném patře.“ Zaměstnanec začal Beatrix zavírat dveře před nosem.

Vystrčila ruku, aby ho zastavila. „Potřebujeme mluvit s kýmkoli, kdo tu bydlí!“

Zaměstnanec jí odsunul prsty ze dveří. „Nemohu poskytovat osobní informace. Můžete se zeptat na recepci, jestli vám pomohou.“

Dveře zaklaply.

Stála jsem na hotelové chodbě dlouhou dobu a cítila se otupělá. Beatrix vypadala, jako by vedle ní vybuchla bomba. „Skvělý. Fakt skvělý.“

„Beatrix, to je v pořádku. Něco vymyslím,“ řekla jsem, zhluboka se nadechla a snažila se zůstat klidná, ale pokoj se mi točil před očima.

Beatrix mě pevně objala, když jsme se vracely k výtahu. Opřela jsem si hlavu o její rameno a obě jsme si povzdychly. Cena za jednu noc bezhlavého uvolnění byla mnohem vyšší, než jsem si kdy dokázala představit. Vyspala jsem se s cizincem a teď jsem čekala jeho dítě.

„Jak to může být v pořádku?“ Beatrixiny oči se rozšířily nevěřícně.

Být svobodná a těhotná byla pro šlechtu velká hanba, a kdyby se to někdo dozvěděl, můj ješitný otec by mě pravděpodobně vyhnal ze svorky, jen aby si zachoval tvář. Kdybych se stala toulavou vlkodlačicí, mé nenarozené dítě by nemělo šanci na přežití.

Položila jsem si ruku na ploché břicho a učinila předsevzetí, že udělám cokoli, abych toto tajemství udržela skryté.

Další den jsem seděla před zrcadlem a nezúčastněně sledovala, jak mě vizážistka připravuje na svatbu. Otec převzal kontrolu nad mou myslí i tělem. Nemohla jsem mu odporovat. Byla jsem jen loutka vydaná na milost a nemilost jeho vůli.

Se svými stříbrnými vlasy opět sepnutými do volných loken a s dokonale naneseným make-upem jsem vypadala bezchybně.

Vizážistka zvolala: „Vypadáte nádherně. Sterling je šťastný chlap.“

Laskavě jsem na ni přikývla a vyšla z pokoje směrem k nejkrásnější zahradě v celé svorce Regal Sovereign. Se všemi těmi rozkvetlými třešněmi v bledě růžové a bílé barvě to bylo po generace ideální místo pro svatbu každého šlechtice.

Vrstvy mých šatů šustily o trávu a vánek ochlazoval mou horkou kůži. Pomyšlení, že ještě před pár týdny jsem v těchto šatech mířila touto cestou, abych si procvičila svatební slib, než se Sterling ztratil... Za tak krátkou dobu se toho tolik změnilo.

Svatba byla zrušena, přeložena a teď jsem byla těhotná s jiným mužem. Dívka, která měla tyto šaty na sobě naposledy, se zdála být miliony mil daleko. A teď tu procházím kolem Sterlinga v elegantním smokingu, jak v tmavém koutě zahrady objímá jinou ženu.

Cynthia plakala, vypadala uboze a bezmocně a Sterling ji s bolestným výrazem konejšil.

Když si mě Sterling všiml, podíval se na mě s odporem.

Jeho sňatek souvisel také s jeho postavením dědice. Ačkoli mě Sterling nechtěl, neodvážil se odporovat svému otci.

Sterling byl v rozpacích a jeho výraz se zkřivil hněvem. Cynthia se však zvláštně usmála a mně se udělalo nevolno.

„Nemysli si, že jsi vyhrála. Jen počkej, to pravé představení teprve přijde,“ řekla pevným a chladným hlasem.

Zaplavil mě pocit úzkosti, ale v příští vteřině Cynthia Sterlinga odtáhla a odešli. Snažila jsem se potlačit pocity neklidu a se svraštělým obočím jsem kráčela ke konci cesty, kde měl obřad začít a kde na mě měl čekat otec.

Otec se objevil a přetáhl mi přes obličej svatební závoj. Jakmile zazněla hudba a my s otcem začali kráčet k řadám hostů, ozvalo se kolem udivené lapání po dechu. Otec si užíval lichocení ostatních a spokojeně mi stiskl ruku.

Nemohla jsem se ubránit pocitu ironie, že jen v takovýchto veřejných situacích byl otec ochoten projevit mi jakoukoli náklonnost.

Když jsem zaujala své místo naproti Sterlingovi, můj i Sterlingův otec pronesli krátké projevy o spojení těchto dvou svorek a o tom, jak vše bude společně lepší.

Náhle Cynthia vtrhla doprostřed zahrady přímo před mého otce.

„Ne. Ne. Valeraine si nemůže vzít Sterlinga. Není kvalifikovaná na to, aby se stala příští Lunou Sterlingovy rodiny.“

Sterling natáhl ruku a odtáhl ji od Alfů.

„Valeraine je těhotná, ale to dítě není Sterlingovo. Mám důkaz!“

„......!“

Srdce mi vyskočilo až do krku. Slyšela mě? Ne, to není možné! Všechno jsem si prověřila a vím, že Beatrix mě nezradí.

Tělo se mi začalo mimovolně třást a dlaně se mi potily. Silně jsem se kousla do spodního rtu a snažila se uklidnit a zůstat vyrovnaná.

„Nevěřím ti,“ řekl můj otec. „Sterlingu, odveď Cynthii pryč.“

„Možná mi nevěříte, ale doktor, který ji vyšetřoval, je tady. On vám to může říct.“ Cynthia ukázala na muže v zadní řadě. Otec luskul prsty a dva z jeho bet se dotyčného muže chopili.

Najednou jsem všechno pochopila. Byl to ten doktor! Cynthia ho musela uplatit!

Těžce jsem polkla, jak se otcova moc nade mnou utáhla, takže jsem je nemohla zastavit.

„Přišla za vámi moje dcera? Je těhotná?“ Otcův hlas se rozlehl nad hosty.

Doktor ze sebe vyděšeně vykoktal: „Ano.“

„Je to dítě Sterlingovo?“ dožadoval se otec odpovědi.

Cynthia se spokojeně ovinula kolem Sterlinga. „Já si Valeraine nevezmu,“ řekl Sterling. „Už dlouho jsme spolu nespali. To dítě není moje.“

Vypukl rozruch, hosté začali švitořit.

Otec na mě zuřivě zíral, tvář měl zkřivenou a na krku mu vystoupily žíly.

„Je to pravda, co říkají?“ udeřil na mě.

Otevřela jsem ústa, abych promluvila, ale nešlo to, jeho sevření bylo příliš silné. Kosti mi málem praskaly pod tíhou jeho hněvu.

Otec odmítl slyšet mé vysvětlení a vrazil mi silnou facku. Jeho síla byla obrovská a na tváři jsem ucítila ostrou, trhavou bolest.

„Kdo je otec?“

Řval na mě, skoro jako by mě chtěl roztrhat na kusy.

„Ptám se, KDO je otcem toho zatraceného dítěte?!“

Zavřela jsem oči. Věděla jsem, že je konec. Budu odhalena a vyhnána ze své svorky.

„Byl jsem to já.“

Hlas přerušil otcův stále šílenější řev a pak do zahrady s rukama v kapsách vešel vysoký, pohledný blonďatý muž v luxusním obleku, jako by mu patřil svět. Po bocích ho doprovázeli další dva muži.

Tento muž nepochybně upoutal pozornost všech v místnosti, zejména svým pohledným vzhledem, který u několika dam vyvolal obdivné vydechnutí.

Překvapeně jsem zírala na muže, který se ke mně přibližoval víc a víc, a téměř jsem nemohla uvěřit vlastním očím.

Byl to on!

Byl to ten společník z té noci a otec mého dítěte. Jak by mohl být tady?

Chtěla jsem se ho zeptat, ale otcova moc mě potlačovala a i dýchání bylo nesmírně obtížné.

„Kdo jste?“ zeptala se Cynthia otráveně a vykročila vpřed. Věděla jsem, že se mě Cynthia snažila sama stáhnout do pekla a málem se jí to podařilo. Tento muž před námi ji však přerušil.

Muž se však na Cynthii ani nepodíval, ale upřeně hleděl na mě. V jeho očích se vařila bouře a tlak vycházející z jeho těla stěžoval dýchání.

„Hej, vy drzáku...“ Cynthia se ho pokusila zastavit, ale můj otec na něj v šoku ukázal.

„Vy jste... Alfa Bastian!“

Mezi hosty to zašumělo.

„Cože! On je ten Bastian!“

„Královský korunní princ, Alfa Bastian!“

Bastian ke mně ležérně došel, mohutný a hrozivý. Chtěla jsem udělat krok zpět, ale nemohla jsem.

Bastian posměšně nadzvedl obočí. „Společník na zavolání?“