„Překvapilo mě, když mi přišla tvoje esemeska,“ řekl Bastian s úsměvem a přivítal mě u dveří. „A potěšilo mě, že ses z kanceláře konečně dostala v rozumnou hodinu. Musím říct, že se mi vážně líbí, když jsi tu se mnou ještě před západem slunce.“

„Mně taky.“ Věnovala jsem mu ten nejjemnější úsměv, jakého jsem byla schopná, a začala si uklízet věci.

Cestou domů jsem o tom hodně přemýšlela. Můj podivn