Valeraine

Chvíli jsem si četla v křesle vedle dědečkova lůžka, než se probudil. Bylo mi tam moc dobře. Lehce chrápal a ten zvuk mi připomínal dětství, časy, kdy po svátečních obědech podřimoval na pohovce u našich.

Když jsem slyšela změnu v jeho dechu, věděla jsem, že se dědeček probouzí. Poznamenala jsem si v duchu číslo stránky, kde jsem v knize skončila, a odložila ji.

„Dobré ráno, spáči.“ Usmá