Valeraine

Beatrix mě vysadila před branami paláce. Po čase stráveném s nejlepší kamarádkou a dědečkem jsem měla lehčí krok. Své blízké jsem nevídala dost často. Čas strávený s nimi obrousil hrany bolesti, kterou jsem se v sobě nechávala dny drásat.

Bastian v našem pokoji nebyl, když jsem se vrátila, ale viděla jsem, že dveře do jeho pracovny jsou pootevřené a uvnitř se svítí. Ramena se mi uvolnila