Valeraine se ráno hýbala pomaleji. Zamáčkla budík a přitulila se zpět ke mně, líně se protahujíc.

Přejel jsem jí rukou po zádech, jak se přitiskla k mému tělu. Povzdychla si a zabořila obličej do mého krku.

„Už se nemůžu dočkat víkendu,“ řekla tiše.

„Já taky.“

Když se Valeraine včera večer ptala, jaký jsem měl den… v hlavě se mi jako v rychloobrátkovém albu promítly události dne. Ráno začalo zpráv