Uši jí naplnilo mužovo naléhavé a těžké oddychování. Tak Seraphina Stirlingová poznala, že se jí to zase jen zdá.

V poslední době se jí v noci vracel stejný sen, v němž se vášnivě zaplétala s tajemným mužem.

V matně osvětleném domě mu Seraphina neviděla jasně do tváře. Silueta jeho obličeje naznačovala ostře řezané rysy. Seraphina zvedla ruku, aby se ho dotkla. Chtěla vědět, zda je to skutečnost, nebo jen pouhý sen.

Muž sevřel její nataženou ruku ve své. Téměř škádlivě jí zašeptal do ucha: „Dárek pro tebe.“

Před očima se jí objevil diamantový prsten.

Tajemný muž prsten pevně přitiskl mezi jejich spojené dlaně. Poté se jí zmocnil v téměř zběsilém stavu a vyhnal jí z hlavy veškeré myšlenky. Intenzita toho prožitku byla jako z jiného světa a jednou provždy rozptýlila Seraphininy pochybnosti.

To se mi musí zdát!

Seraphina se prudce probudila, promočená nemilosrdným šplíchnutím studené vody. Zmateně se posadila na posteli a otřela si mokrou tvář.

„C-co to vy dvě děláte?“ vykoktala.

Její macecha Priscilla Carmichaelová a nevlastní sestra Vivian Stirlingová si vyměnily zlověstný pohled. Obě ženy měly na tvářích samolibý úsměv.

Priscilla si zkřížila paže na prsou a chladně na Seraphinu hleděla.

Řekla: „Na banketu rodiny Stirlingových jsi omdlela, Seraphino. Lékař tě prohlédl a potvrdil, že jsi těhotná. Je ti teprve osmnáct, a už si na krk uvážeš bastarda. Jaká hanba! Nejsi o nic lepší než nějaká běhna!“

Seraphině poklesla tvář a energicky zavrtěla hlavou. „To není možné. Nemůžu být těhotná.“

Náhle si vzpomněla na prsten visící na řetízku kolem krku. Takže to přece jen nebyl sen?

Oči se jí v náhlém uvědomění zúžily a zlostně se podívala na tu pletichařící dvojici.

„To vy dvě? Určitě jste mě podrazily!“

Priscilla jí vždycky dávala sklenici mléka v noci, kdy se převalovala kvůli snům o vášnivém milování. Musela do toho mléka něco přimíchat.

Zoufalá Seraphina si nedokázala ani představit, co se stalo poté, co vypila Priscillin otrávený nápoj. Po tváři jí stékaly slzy úzkosti.

Vivian povytáhla obočí a posměšně prohodila: „Takže ti přece jen zbylo pár funkčních mozkových buněk. Domluvily jsme ti jednoho starého páprdu. Užila sis to v posteli s tím šedesátníkem? Nebo mu bylo sedmdesát? Haha!“

Vivianiny posměšky Seraphinu vytočily; popadla polštář a začala tu odpornou dvojici tlouct.

„Vy hnusné ženské! Počkejte, až se mi dostanete do rukou!“

Seraphina se na ty dvě vrhla. Vytrhla Vivian z hlavy pořádný chomáč vlasů, až se druhá žena bolestí ušklíbla.

Vtom vykročili dva bodyguardi a Seraphinu zpacifikovali. Priscilla a Vivian si úlevně vydechly.

Vivian, rozzuřená Seraphininým útokem na své vlasy, si odplivla a její výraz ztemněl: „Víš, Seraphino, ten starý dědek říkal, že tě požádá o ruku, když otěhotníš. Ale běda, raději zmizel, než aby dodržel slovo. Jsi ještě bezcennější, než jsem si myslela. I starej chlap tě radši odkopl k silnici.“

Seraphina se snažila vymanit ze sevření bodyguardů. Probodávala svou macechu a sestru pohledem a byla odhodlaná se na tu opovrženíhodnou dvojici vrhnout. Železné sevření strážců jí v tom však bránilo.

Priscilla vytáhla nůž a zasyčela na Vivian: „Proč na ni plýtváš dechem? Jakmile bude po ní, staneš se nejstarší dcerou rodiny Stirlingových a právoplatnou dědičkou jejich jmění.“

S těmito slovy Priscilla zvedla nůž a přistoupila k Seraphině. Seraphina, neschopná se osvobodit, vykřikla: „Pomoc! Zachraňte mě!“

Její prosby o pomoc nikdo neslyšel. Nikdo jí nepřišel na pomoc.

Priscilla ji nemilosrdně pobodala a nechala ji ležet v kaluži krve. Teprve pak bodyguardi Seraphinu pustili. V naprostých mukách se slabě zhroutila na podlahu.

Vyslala k Priscille a Vivian nenávistný pohled a přísahala, že jim jejich zločin nikdy nepromine.

Priscilla se ušklíbla: „Viv, už tě o nic nikdo neokrade. A tvůj dědeček s tím nadržováním taky přestane.“

Zlomyslně se rozesmála a pak dala pokyn bodyguardům: „Zbavte se jejího těla.“