O šest let později Seraphina spěchala ve svém ojetém Fiatu do nemocnice Mercy Cross v Port Kingsley. Bylo deset hodin večer.

I přes varování hlídače narychlo zaparkovala auto přímo před vchodem do nemocnice.

Seraphina zvedla svou dceru z předního sedadla spolujezdce a vběhla do nemocnice.

Hlídači se ji nepodařilo zastavit a jen za ní zavolal: „Jen počkej, až ti dám na auto botičku! Uvidíme, co budeš dělat potom!“

Seraphina, bosá a stále v pyžamu, nedokázala uvažovat racionálně. Skoro nic neslyšela. Místo toho běžela s dcerou v náručí na pohotovost. Celé tělo se jí třáslo úzkostí.

„Doktore, prosím, musíte mou dceru zachránit. Má tak vysokou horečku, až dostává křeče!“ prosila Seraphina v slzách.

Lékař od ní dítě spěšně převzal a uklidnil ji: „Můžete počkat venku. Okamžitě se jí budeme věnovat.“

Poté sestra vyvedla Seraphinu z pohotovosti a řekla: „Můžete jít nejdříve zaplatit. Tady je stvrzenka. Vaše dcera bude muset zůstat na pozorování, nejspíš na JIP.“

Seraphina několikrát přikývla a prosila: „Dobře. Prosím, zachraňte mou dceru.“

Chloe nesmí být nemocná. Co když jí ta horečka poškodí mozek? Nedokázala si ten nejhorší možný scénář ani představit. Místo toho zamířila k pokladně, slzy jí rozmazávaly vidění.

Vtom se od vchodu do nemocnice ozvaly rychlé kroky. Do budovy vešla skupina mužů v oblecích. V čele skupiny stál ten nejvyšší z nich.

Měl na sobě dokonale vyžehlený černý kabát, díky němuž působil ještě impozantněji a odtažitěji.

Muž, obdařený ostrými rysy a pronikavýma černýma očima, vyzařoval tajemnou auru. Rty měl pevně sevřené, což mu dodávalo autoritativní a nepřístupný vzhled.

Kolemjdoucí instinktivně ustupovali, aby mu uvolnili cestu.

Seraphina, která si jeho přítomnosti nevšimla, dál spěchala k pokladně. Narazili do sebe a Seraphina zavrávorala a ztratila rovnováhu. Muž s mírným zamračením natáhl dlouhou paži, obemkl její štíhlý pas a zabránil jí v pádu na zem.

Jejich pohledy se střetly a Seraphina se při pohledu na jeho ledový výraz bezděky zachvěla.

Je hluboká zima a já ten chlad skoro necítím. Proč se pod jeho pohledem třesu? Z čeho ten chlap sakra je? Z čistého ledu?

Dominic Vance postavil Seraphinu na nohy a chladně řekl: „Dávejte pozor na cestu, slečno.“

Seraphina zůstala stát jako opařená, dokud Dominic nenastoupil do výtahu. Pak se vzpamatovala, otočila se a zakřičela: „Sám dávejte pozor na cestu, pane!“

No dovolte! To on do mě vrazil. To je ale panovačný chlap!

Dominic ji z výtahu slyšel. Stočil k ní pohled a teprve tehdy si všiml, že její bosé nohy jsou červené od mrazu.

Jeho pohled sklouzl výš k jejímu staromódnímu pyžamu, oteklým očím od pláče a rozcuchaným vlasům.

Dveře výtahu se zavřely a ukončily jeho prohlídku.

Dominic vyjel výtahem do VIP patra v desátém patře nemocnice. Jeho dědeček Reginald Vance byl šest let v kómatu. Dominic pro něj v průběhu let najímal ty nejlepší lékaře, ale marně.

Minulou noc však Reginald konečně nabyl vědomí. Dominic do nemocnice spěchal, jak nejrychleji mohl.

U dveří Reginaldova pokoje stál muž v bílém plášti. Ten štíhlý a vysoký muž byl jedním z Dominicových dobrých přátel, Declan Gallagher.

Declan svému příteli řekl: „Starý pan Vance je skutečně vzhůru, Dominicu. Chce tě vidět.“

Dominic přikývl a odpověděl: „Děkuji za pomoc.“

Otevřel dveře pokoje a vešel dovnitř. Reginald byl napojen na řadu hadiček. Když starý pán poznal svého návštěvníka, slabě zvedl ruku a zamával.

Dominic přispěchal k dědečkově posteli a stiskl mu ruku.

„Dědečku, konečně jsi vzhůru.“

Reginald pustil Dominicovu ruku a ukázal si na ústa. Dominic si uvědomil, že mu dědeček chce něco říct, a tak se naklonil a přiložil ucho k jeho ústům.

Stařec vydechl: „O-ožeň se s nejstarší dcerou rodiny Stirlingových.“