Otočila se a chtěla odejít. Dominic ji však přitáhl zpět a hrubě ji strčil do auta.
Jak Seraphina dopadla, uhodila se hlavou o sedadlo. Svraštila obočí a tvář se jí zkroutila bolestí. Rozpálená hněvem na Dominica divoce pohlédla.
„Pane Vanci, vůbec se neznáme, takže byste se neměl plést do mých záležitostí,“ poznamenala.
Měla pocit, že se Dominic chová směšně. Byla mu vděčná, že jí pomohl, ale cítila z něj opovržení.
Pokud se na mě dívá spatra, nemusí mě zachraňovat. Mohl mě nechat být. Proč by mě zachraňoval a pak se ke mně takhle choval?
Dominic nastoupil do auta a dal pokyn řidiči: „Do...“
Náhle si něco uvědomil. Nevěděl, kde Seraphina bydlí. Chladně se zeptal: „Kde bydlíte? Odvezu vás.“
Dominic její předchozí poznámku zcela ignoroval.
Seraphina se pomalu posadila a na její nádherné tváři se objevil úšklebek.
„Pane Vanci, nerozuměl jste mi? Nepotřebuji odvoz, chci, abyste mě nechal vystoupit,“ odpověděla.
S těmito slovy se pokusila z auta vystoupit, ale Dominic ji pevně chytil za ruku a pokáral ji: „Seraphino, myslete prosím na svou dceru! Je to tak roztomilé děvčátko, a vy přitom pracujete v tak nebezpečném prostředí. Když se vám něco stane, co s ní bude?“
Při zmínce o svých dětech se Seraphina ještě víc rozčílila a vyjela: „Ano, přesně taková jsem! Nejenže jsem nechodila na univerzitu, ale dokonce jsem v osmnácti otěhotněla! Navíc jsem jako matka tak neschopná, že moje děti musí trpět se mnou. Ve vašich očích jsem troska, takže mnou pohrdáte... Ale o vaši pomoc jsem neprosila, tak mě prosím přestaňte poučovat.“
Vymanila se z Dominicova sevření, prudce otevřela dveře auta a rázovala si to zpět k Velvet Lounge.
Dominic vytáhl cigaretu a zapálil si ji. Sledoval ji, jak naštvaně odchází, a zhluboka si potáhl.
Když vyfukoval kouř, opřel se v sedadle.
Sám nevěděl, co se to s ním děje. Kdykoli viděl Seraphinu trpět, pocítil bodnutí u srdce a nevysvětlitelnou touhu jí pomoci. Bylo tomu tak tentokrát i minule.
Silně svraštil obočí nad tím, jak ho obvinila, že se na ni dívá spatra.
„Pche!“ odfrkl si a pak nařídil řidiči: „Jedeme domů.“
Řidič tajil dech. Ačkoli Dominic působil trochu panovačně, bylo to poprvé, co do svého vozu vzal ženu. Seraphina byla úchvatná, i když trochu horkokrevná.
Ta ženská má vážně kuráž, když na pana Vance takhle křičela. Nikdy jsem neviděl, že by se k němu někdo takhle choval.
„Ano, pane Vanci,“ odpověděl.
Poté, co se Seraphina vrátila do Velvet Lounge, posbírala si věci a připravila se, že se po převlečení odejde. Po té scéně, kterou ten den způsobila, věděla, že ve Velvet Lounge už dál zůstat nemůže.
Po převlečení si vzala tašku a zamířila k šatně.
Její dobrá přítelkyně Clara Miller k ní přistoupila a pevně ji objala.
„Sero, už odcházíš? Ještě je brzy, proč tu chvíli nezůstaneš?“ navrhla Clara.
V ruce držela cigaretu. Clara měla husté vlnité vlasy po ramena a na sobě upnuté červené šaty, které zvýrazňovaly její postavu. Výrazný make-up doplňoval její vzhled; když tam tak stála a potahovala z cigarety, byla zosobněním svůdnosti.
Seraphina se zeptala: „Co řekl manažer? Mám padáka?“
Ačkoli byla hvězdou Velvet Lounge, byla si vědoma, že za ztropení scény s ní nebudou mít slitování.
Clara se jen usmála a odpověděla: „Jdi se podívat sama. Ale Sero, odkdy se znáš s takovými velkými zvířaty?“
Seraphina věděla, že bude nejspíš vyhozena. Psychicky se připravila i na to, že dostane vynadáno. Ve Velvet Lounge platilo nepsané pravidlo, že zákazník má vždy pravdu a jeho slovo je zákonem. Ona však dnes jednoho urazila. Věděla, že jí to jen tak neprojde.
U vchodu do šatny se shromáždil dav. Všichni to byli zaměstnanci. Někteří z nich byli jako Clara a měli na starosti prodej alkoholu. Jiní byli jako Seraphina, kteří měli na starosti vystupování a tanec na pódiu.
Když uviděli Seraphinu, všichni na ni volali: „Slečno Fawn.“
Manažerka k ní přišla a přátelsky jí položila ruku na rameno.
„Slečno Fawn, nezapomeňte nás přijít navštívit. Nebuďte cizí! Mzda vám bude vypočítána podle dní, které jste odpracovala. Mimochodem, máte blízko k panu Vancovi? Nemohla byste se za nás přimluvit?“ zeptala se.