„Pane Kingsley, slyšela jsem, že mě hledáte?“

Siennin tón byl ledově chladný. Jejím klidným, lhostejným pohledem přelétla muže před sebou, jako by ho v životě neviděla.

Killian přimhouřil oči.

Jeho vražedné impulsy jen zesílily, když do jeho zorného pole vstoupila doktorka v bílém plášti a s rouškou na tváři.

„Ach! Nancy, pan Sterling je ten pacient, který tě včera večer přišel hledat. Teď, když jsi tady, mohla by ses na něj podívat a vyšetřit ho?“

„Pane Kingsley, řekla jsem vám, že přijmout ho včera jako pacienta byla moje chyba. Nemám prostředky ani lékařské znalosti, abych mu pomohla. Prosím, požádejte jiného lékaře. Pokud už nic dalšího nemáte, dovolím si odejít.“

Sienna se otočila k odchodu.

Ředitel i Caleb zůstali stát jako opaření.

Zatímco se ještě snažili najít slova, kterými by situaci uklidnili, mihl se za nimi stín. Než si kdokoli uvědomil, co se děje, Killian se na Siennu vrhl a přitiskl ji ke dveřím.

Co to má sakra být?

V očích se jí objevily slzy, jak jí zády projela prudká bolest z nárazu.

Arthurovi i Calebovi klesla čelist.

„Sienno! Myslíš si, že je to nějaká hra? Fajn! Budu hrát s tebou!“

Killianova tvář byla stažená hněvem. Zíral na ni svýma podlitýma očima jako divoká šelma lovící kořist. Během sekundy jí strhl z tváře roušku a svou velkou dlaní ji sevřel pod krkem, až ji nadzvedl ze země.

Její tvář už nebyla tou, kterou znal před pěti lety. Tehdy byla ještě nevinná a rozkošná. Ačkoli se její rysy příliš nezměnily, po těch vlastnostech v její tváři nenašel už ani stopu.

Ani teď, když ji Killian škrtil, neviděl v jejích zvlhlých očích žádný strach ani paniku.

Viděl v nich jen opovržení a apatii.

„Jen do toho... schválně mě... uškť k smrti... Jednou už jsem stejně umřela, nebojím se umřít podruhé... Říkám ti to teď, Killiane... Buď mě dneska zase zabiješ... nebo tě jednou... zabiju já sama!“

Zatmělo se mu před očima.

Žíly na Killianově paži vystoupily, jak stisk zesílil.

„Pane Sterlingu, co to děláte? Je to vaše žena! Pusťte ji!“

Caleb se naštěstí včas vzpamatoval, přiskočil a chytil svého šéfa za ruku, aby Siennu násilím vyprostil z jeho sevření.

Žuch! Zhroutila se na podlahu a lapala po dechu jako ryba na suchu.

Je to monstrum.

Trvalo několik minut, než se všichni uklidnili. Atmosféra v kanceláři kupodivu přestala být tak mrazivá jako předtím, nejspíš kvůli tomu náhlému děsivému incidentu.

„Sienno, dávám ti šanci mi po pravdě říct: co se stalo před pěti lety? Proč jsi pořád naživu? Co se stalo s těmi dvěma dětmi? Kam jsi je odvezla? Žijí teď s tebou? Neodejdeš, dokud mi neodpovíš na každou jednu otázku!“

Nálada v kanceláři byla klidnější, ale z Killiana stále sálala vražedná aura.

Jak se tyčil nad Siennou, hlavou mu běžely vzpomínky na tehdejší událost a na to, jak se z toho všeho obviňoval a nenáviděl.

Vzpomněl si, jak přísahal, že udělá vše pro to, aby jediné přeživší dítě žilo zdravý život, a že si už nikdy nezačne vztah s jinou ženou.

Killian se nikdy necítil tak ponížený; v tu chvíli chtěl Siennu na místě zabít.

Jedinou reakcí, které se mu od ní dostalo, byl však suchý smích.

„Proč jsem naživu? Štve tě, že jsem neumřela? To mě moc mrzí, ale nemám pocit, že bych ti něco dlužila. Jestli není tvoje chyba, že jsem se za tebe vdala a porodila ti tři děti, tak moje rozhodně taky ne.

Ostatně, byl to jen domluvený sňatek; sám jsi pořád zdůrazňoval, že máš právo na svobodu a lásku. A teď co? Prošla jsem si peklem, abych ti dala dítě, a teď jsem ztratila i právo dál žít?“

Její krutá slova umlčela Killiana, který byl do té doby tak rozrušený.

Sienna ironicky pokračovala: „Navíc, nesplnil se ti snad tvůj sen o dokonalé lásce právě díky tomu, že jsem předstírala smrt? Říkal jsi, že miluješ Vivienne a chceš si ji vzít. Udělala jsem z tebe vdovce, abys si mohl dělat, co chceš. Všechno dopadlo skvěle, ne?“

Killian se na ni chvíli mlčky díval a najednou si říkal, jestli nemluví s cizím člověkem.

Odkdy se stala tak cynickou? Každá věta, která jí vyšla z úst, kapala jedem. Tohle nebyla ta veselá Sienna, kterou kdysi znal.

Pokud si dobře pamatoval, při jejich prvním setkání se ani neodvážila zvednout bradu a podívat se mu do očí.

Killianův výraz zkameněl.