Milo, který hlídal kufry, si všiml, že s ní něco není v pořádku. Popadl Vi za zápěstí a oba k ní přiběhli. „Mami, co se děje? Co se stalo?“

„C-cože?“

Sienna vřela vztekem, když jí do uší náhle dolehl hlas jejího dítěte. Sklonila hlavu a podívala se na ně, jak stojí vedle ní. Ach ne, jak jsem mohla na Mila a Vi zapomenout! Je jedno, jestli ten parchant chytí mě, ale nesmím dopustit, aby se dozvěděl o nich. Jinak přijdu o své nejdražší poklady.

Konečně se vzpamatovala. Klekla si před Mila, chytila ho za paže a vysvětlila: „Milo, poslouchej mě. Nemůžu vás vzít do Kaelithie, protože se vyskytla naléhavá záležitost, kterou musím vyřídit. Zavolám tetě Gemmě, aby pro vás přijela a vzala vás zpátky. Platí?“

Milo na chvíli zmlkl.

Ačkoli ho matčino náhlé rozhodnutí překvapilo, přikývl na souhlas, když v jejích očích uviděl paniku a stín viny.

„Dobře, mami. Neboj se. Dám na Vi pozor a pojedu s tetou Gemmou domů.“

„Milo, jsi tak šikovný kluk. Nechám to tedy na tobě. Teď vás odvedu tamhle do kavárny, kde na tetu Gemmu počkáte.“

Sienna se na svého vnímavého syna láskyplně podívala. S těžkým srdcem si ho přitiskla do náruče.

Violet stojící vedle nich se chtěla také obejmout. „Mami, proč objímáš jen Mila? Já chci taky!“

„Ach, málem bych zapomněla na naši malou Vi. Pojď sem, ať tě obejmu!“

Sienna se uchechtla a objala dceru, která v náručí svírala plyšáka. Krátce nato je odvedla do blízké kavárny.

O deset minut později jí zavolali z nemocnice.

„Doktorko Nancy, jste v práci? Pan Kingsley na vás čeká.“

„Jsem na cestě,“ odpověděla lhostejně, zatímco vycházela z letiště.

Poté nasedla do auta a odjela.

Ve skutečnosti se konfrontace s Killianem nebála, protože tomu muži nic nedlužila; neudělala nic špatného.

Přesto se mu vyhýbala, protože se s ním prostě nechtěla setkat. Navíc se bála, že by mohla o Mila a Vi přijít, kdyby se o nich dozvěděl.

Cestovala přes půl světa, aby se usadila v Montclair. Nečekala, že se tu po pěti letech objeví.

Protože věci už zašly tak daleko, nezbývalo jí než se s ním setkat a vyřídit to jednou provždy.

Cestou do nemocnice znovu nabyla svůj obvyklý klid. Na její tváři nebylo znát ani stopy po emocích.

Mezitím si Killian v Arthurově kanceláři pohrával s průkazem lékařky.

Nancy, hm? To jméno zní rozhodně lépe než Sienna.

Ta žena, která se mu opovážila před očima předstírat vlastní smrt, se za posledních pět let stala nejen odvážnější, ale získala i vytříbenější vkus.

Upřeně hleděl na fotografii na průkazu svýma podlitýma očima.

Arthur se třesoucím se hlasem zeptal: „P-pane Fletchere, j-je pan Sterling v pořádku? D-doktorka Nancy je... je na cestě.“

Killianův ponurý výraz ho děsil. Ředitel sedící poblíž toho muže se nemohl zbavit pocitu dušení z jeho zastrašující aury.

Caleb nevěděl, co odpovědět, protože sám netušil, zda je Killian v pořádku.

Věděl jen to, že poté, co se Killian dozvěděl o smrti té ženy a dětí, osobně vybral tři hrobová místa na nejlepším místě na hřbitově a z pozice manžela a otce je nechal pohřbít.

Kromě toho se Killian od té doby ani jednou nezmínil o svatbě s Vivienne.

Caleb si nebyl jistý ani tím, zda bude Sienna v pořádku. Možná pan Sterling milostivou paní opravdu zabije...

Při té myšlence se otřásl.

Všichni v kanceláři napjatě čekali asi čtyřicet minut. Nakonec zaslechli zvuk blížících se klapajících podpatků.

„Pane Kingsley, to jsem já, Nancy.“

Její hlas muže okamžitě vrátil do reality. Arthur snad nikdy nebyl tak hbitý, jako když přiskočil ke dveřím, aby je otevřel.

Rychlost staršího ředitele nechala Caleba beze slov.

Killianovi, sedícímu v černém houpacím křesle, se v momentě, kdy zaslechl její hlas, zúžily zorničky. Svíral průkaz tak pevně, až se zlomil na dvě poloviny. Sienno! Konečně jsi tady!

Sienna stála u otevřených dveří, přelétla kancelář pohledem a okamžitě uviděla muže sedícího uprostřed místnosti.

Vypadal stejně jako před pěti lety – ostře řezané rysy a husté obočí, typické znaky zralého muže. Jeho tmavé oči byly zarudlé, ale arogance v nich byla nepřehlédnutelná.

I po pěti letech byl stále plný šarmu.

Byla to však škoda, protože ona už byla vůči jeho šarmu imunní.