„Můj syn!

To je můj druhý syn!“

Sienna byla téměř v hysterii, když se chopila příležitosti říct chlapci pravdu.

Ale v tu chvíli se do toho vložil ten kus grázla klečící před Julianem a prohlásil: „Ona není nikdo. Pokud se ti dnes nechce do školky, Caleb tě může vzít dolů, abyste si pohráli a dali si něco k snědku.“

Jakmile padla zmínka o jídle, Julian okamžitě přikývl.

Sienna mohla jen bezmocně sledovat, jak Caleb odvádí dítě pryč.

„Proč jsi mu řekl, že nejsem nikdo? Je to můj syn!“

„Ach, vážně? Pokud jde o mě, jeho maminka je mrtvá. Má svůj vlastní náhrobek na hřbitově a všechno ostatní.“

Killian přešel k vinotéce, aby si nalil sklenici červeného vína. Elegantně se z ní napil, zatímco se usadil na pohovku v obývacím pokoji a ignoroval Sienninu přítomnost.

Ačkoliv byla rozzuřená, v hloubi duše věděla, že to, co řekl, dává smysl.

Má pravdu. Z pohledu mého syna jsem mrtvá. Jak mu to mám vysvětlit, když po něm budu chtít, aby mi říkal „maminko“? To mu mám říct, že jsem celou tu dobu, co jsem ho opustila, byla vlastně naživu?

Sienně z obličeje odtekla veškerá krev a kousala se do spodního rtu.

Killian si toho všiml a ušklíbl se na ni: „Už ti to dochází? Pořád ještě chceš, abych mu řekl, že jsi jeho matka?“

Zatnula pěsti tak silně, až jí zbělely klouby.

„Tak co vlastně chceš? Když nechceš, aby náš syn věděl, že jsem jeho matka, proč jsi mě sem tahal? Chceš pořád, abych tě vyšetřila? Už jsem ti řekla, že bych se na tebe nepodívala, ani kdybys ležel na smrtelné posteli!“ zavrčela skrz zaťaté zuby.

Killian lhostejně pokrčil rameny. „Příliš nad tím přemýšlíš. Možná jsi holka pro všechno, ale v ničem nejsi mistr. Nejsem tak hloupý, abych svěřil svůj život do tvých rukou.“

Sienna byla tak rozzuřená, že nakonec ztichla.

„Tak proč jsi mě sem přivedl?“

„Pořád jsi na to nepřišla? Sienno, víš, jaké utrpení jsi způsobila, když jsi ‚zemřela‘? Víš, jakou bolestí si museli projít všichni, kterým na tobě záleželo?“

Ke konci své tirády byl Killianův tón ostřejší, než kdy dřív slyšela.

Sledoval ji přimhouřenýma očima a potlačoval nutkání roztrhat ji na kusy, i když viděla, jak zavrávorala dozadu.

Jak bych jen mohla zapomenout na Alistaira a tetu Stellu?

Alistair Sterling k ní byl před lety nesmírně laskavý, i když ho jeho vlastní syn neměl rád a odmítal uznat jejich manželství.

Ale kromě toho s ní nikdy doopravdy nemluvil.

A pak tu byla teta Stella a její rodina. Když Vaneovi zkrachovali a Siennina matka zemřela šokem z toho, že je otec ve vězení, teta na sebe vzala zodpovědnost a postarala se o to, co z rodiny Vaneových zbylo. Teta Stella o ni měla upřímný zájem a starala se o ni.

A přesto se jí Sienna odvděčila tím, že předstírala vlastní smrt.

Zavřela oči, aby vytěsnila Killianova slova. „To všechno bylo kvůli tobě!“

„Kvůli mně? Cha, to je teda způsob, jak svalit vinu na ostatní! Všechno skončilo takhle jen proto, že jsi s tím sňatkem souhlasila! Spát s tebou se dalo vydržet, když jsem použil drogy, ale nikdo tě nenutil si mě brát!“

Ten chlap je ďábel!

Myslela si, že po pěti letech truchlení nad její smrtí projeví aspoň trochu soucitu, ale on jen dál drásal její staré rány a svým výsměchem způsoboval další bolest.

Uvnitř ji sžírala trýznivá agónie, která ji zcela pohlcovala.

„Máš pravdu! Nikdo mě nenutil! Byla jsem idiot, že jsem si tě vzala! Už jsi spokojený? Vzdala jsem se celého svého života pro nic za nic a do tohohle srabu jsem se dostala jen kvůli sobě! Stačí ti to? Tak už jdi pryč...“

Ztratila veškerou soudnost, popadla vše, co měla po ruce, a mrštila tím po Killianovi. Oči měla podlité krví a plné slz.

Na vteřinu ho její reakce šokovala.

Zřejmě nečekal, že Sienna takhle ztratí kontrolu.

Zbláznila se?

Ona mi může nadávat, ale já se nesmím bránit?

Rychle uhnul předmětu, který letěl jeho směrem.

„Ztratila jsi rozum? Říkám ti, nezkoušej tady na mě tyhle psychopatický výstupy! I kdyby ses zbláznila doopravdy, pořád tě odtáhnu domů a nechám všechny, aby se ti podívali do tváře!“

Killian, rudý vzteky, vychrlil ultimátum a opustil místnost.

Jakmile to Sienna uviděla, okamžitě se vrhla ke dveřím.

Neušla však ani pět kroků, když se odnikud znovu objevili muži v černém a tiše vytáhli pistoli, kterou jí zamířili na hlavu.

„Killiane, ty hajzle, ty démone, ty parchante! Vrať se! Pusť mě ven...“