Sienna o tom svému synovi nechtěla nic říkat, a tak změnila téma, aby ho přiměla k okamžitému návratu.

Hrál si s dronem ve větrném počasí. I když to nebylo přímo nebezpečné, bála se, aby neprochladl.

Julian ji však odmítal poslouchat. Když viděl, že Sienna neodpovídá na jeho otázku, otočil se a odcházel.

„Do toho ti nic není! Ty, jdi a přines mi další baterie.“

„Juliane...“ Bodyguard byl na okamžik zmatený.

Sienna znervózněla. Právě když se ho chystala znovu napomenout, na palubě se objevila postava a rázovala si to k chlapci.

„Juliane, hraješ si už hrozně dlouho. Měl bys jít dovnitř. Jinak ti táta vynadá!“

Sienna okamžitě vzhlédla a uviděla krásnou mladou ženu v drahých šatech.

Vivienne? Takže ona je na téhle lodi taky?

Sienna byla na okamžik omráčená, ale rychle se vzpamatovala, když si vzpomněla na vztah té ženy s tím všivákem.

Vivienne přišla blíž, když viděla, že si Julian stále hraje se svou hračkou. Její ruce ho začaly netrpělivě poplácávat po celém těle. „Juliane, podívej se na sebe. Máš úplně mokré oblečení a ruce máš ledové. Neříkala jsem ti už dřív, abys nechodil ven? Co když zase onemocníš? Copak nevíš, jak slabé máš tělo? Rychle si sbal věci a jdi dovnitř!“

I tak její slova narazila na hluchou odezvu. Julian ji ignoroval a dál si hrál se svým dronem.

„Juliane! Proč jsi tak neposlušný? Chceš zase dostat? Okamžitě to polož!“

Nikdo to nečekal. Když její nadávky nezabraly, Vivienne chlapce silně štípla do paže a vytrhla mu ovladač z rukou.

Sienně se oči zalily rudým hněvem!

Julian byl velmi umíněné dítě.

Na rozdíl od Mila byl od narození fyzicky slabý. Nedostatek mateřské lásky vyústil v jeho asociální a tvrdohlavou povahu. Většinou na něj platilo spíše domlouvání a vysvětlování následků než nucení proti jeho vůli.

Sienna stála u okna a sledovala, jak Vivienne vytrhla Julianovi ovladač. S tváří pobledlou chladem se své hračky držel jako o život.

V tu chvíli mu Vivienne prostě zkroutila ručičky a Sienna z dálky viděla, že prsty jejího syna jsou po tom nárazu celé potlučené!

Ty jedna podlá mrcho!

Sienna vztekle vykřikla: „Vivienne, co to děláš? Ty hnusná ženská, okamžitě z něj dej ruce pryč! Jdi od něj dál!“

Vivienne, která se s dítětem stále přetahovala, náhle zbledla.

Sakra! Byla příliš horlivá v udělování lekce a zapomněla, že je z kajuty sleduje Sienna.

Co mám dělat? Protože ta druhá všechno viděla, co by se stalo, kdyby to šla říct Killianovi? Julian pro něj znamenal celý svět. Kdyby trval na tom, že je to její vina, Killian by to jen tak nenechal.

Vivienne okamžitě uvolnila sevření. V její tváři se mihl nevídaný výraz paniky.

„Takhle ses k Julianovi chovala celých posledních pět let? Proč jsi tak bezcitná, Vivienne? I když to není tvoje vlastní dítě, stále je to Killianův syn. Když jsi za něj provdaná, nemůžeš se k němu chovat lépe? Je mu teprve pět let!“

„Slečno Vaneová, o čem to mluvíte? Udělala jsem něco špatně? Jen jsem přišla, abych mu řekla, ať pospíchá zpátky, protože se bojím, aby neprochladl.“

Ta prolhaná žena se nečekaně během několika sekund uklidnila a bez mrknutí oka hleděla na Siennu.

„Myslíš si, že jsem slepá? Právě teď jsem všechno jasně viděla. Nejenže jsi mu páčila prsty, ale ještě jsi ho štípla. Ten bodyguard to taky viděl. Pořád se z toho snažíš vyvléknout?“

Co ji vyděsilo, bylo, že Vivienne s provokativním úsměvem přistoupila k bodyguardovi poté, co slyšela Siennina slova.

„Viděl jsi něco?“

Na bodyguardově čele se objevily krůpěje studeného potu; jeho tvář byla plná napětí a strachu.

„Ne... Ne, nic jsem neviděl,“ vykoktal.

„Aha, slyšela jste to taky. Řekl, že ne. Slečno Vaneová, obviňujete mě z něčeho, co jsem neudělala. Možná se snažíte získat zpět své místo paní Sterlingové tím, že mě pomlouváte? Můžete přestat snít, protože teď jsem Killianovou ženou já!“

Sienna si přála, aby mohla vyrazit dveře a vlepila té ženě facku, až by ji nikdo nepoznal. Nejenže Vivienne překrucovala pravdu, ale měla pod kontrolou i Sterlingovy podřízené. I kdyby Sienna svědčila proti ní, nikdo by jejím slovům neuvěřil.