Pohled Davena

„Dobré ráno, Davene,“ slyším říkat Calluma, našeho budoucího Alfu. Pochybuju, že je to dobré ráno, když stojí za mnou; hledat mě chodí jen tehdy, když ho za mnou někdo poslal.

„Kdo tě poslal?“ ptám se ho, když se k němu otočím. Chci se mu při odpovědi dívat do očí; poznám tak, jestli ví, proč byl za mnou poslán.

„Moje matka. Myslím, že to má co dělat s pozvánkou od smečky Umbra Vale. Mezi námi, myslím, že ti táta nařídí, abys tam jel,“ odpovídá Callum a já vím, že mluví pravdu.

Je mi sedmačtyřicet a pořád jsem nenašel své pravé pouto druhů; nikdy jsem nepotkal ženu, se kterou by můj lykan pocítil spojení. Čekal jsem devětadvacet let, ale zatím se mi ji nepodařilo najít a už před lety jsem to vzdal.

Lidé kolem mě stále doufají, že ji jednou najdu; chtějí, abych jezdil do jiných smeček a hledal ji. Dělal jsem to přes deset let bez výsledku a teď už tím znovu procházet nechci.

„Je mi to líto, Davene. Máma tě chce v domě smečky na oběd, v patře Alfy,“ říká Callum a já vím, že mu to je opravdu líto; celé naše budoucí vedení mě chápe.

Nikdo z nich ještě nenašel své pravé pouto druhů a musí se účastnit tolika akcí, na kolik je smečka pozvaná.

Neochotně následuju Calluma k domu smečky; nemá smysl střílet posla. Nejsem si jistý, jak tenhle oběd dopadne, ale něco mi říká, že než skončí, řeknu všem od plic, co si myslím.

Z jídelny se ozývá hovor a už teď slyším matčin hlas nad ostatními.

„Pokud si během toho obřadu Alfy nenajde svého druha, bude si muset vzít Danicu jako svou vyvolenou družku,“ říká matka, a i když nejsem v místnosti, vím přesně, jaký ušklebek má Danica na tváři.

„Nikdy si nevezmu Danicu jako svou vyvolenou družku. Pokud, a to je velké POKUD, si někdy zvolím družku, rozhodnu o tom já. Ty do toho nemáš co mluvit, matko,“ řeknu klidně, protože vím, že ji to neskutečně štve.

Nejen můj tón hlasu, ale i to, že používám slovo matka místo máma.

Nikdo neřekne ani slovo, když se posadím ke stolu naproti matce a Danice; obě se tváří otráveně. Callum si sedne na místo, které bylo určené pro mě, vedle Danicy.

„Co je to za řeči o pozvání, Luno?“ zeptám se, abych dal všem najevo, že vím, proč jsem byl předvolán.

„Smečka Umbra Vale bude mít za sedm měsíců nového Alfu; dostali jsme pozvání na účast a máme s sebou vzít i některé nezadané členy smečky,“ odpovídá naše Luna a já vím, že z toho se nevyvléknu.

„Nevěděl jsem, že Xander už našel své spojení, a proč si Alfa Lazarus myslí, že je rozumné předat smečku tak brzy?“ položím otázku, která nejspíš vrtá hlavou všem.

Všichni jsme se během let se Xanderem setkali a nepřipadal mi jako nejkompetentnější kandidát na pozici Alfy, nemluvě o té ženě, která s ním pořád byla. Jestli se nepletu, jmenuje se Lila, ale nikdy jsme nezjistili, jakou má hodnost nebo kdo jsou její rodiče.

Naposledy tu byl Xander asi před čtyřmi měsíci a všichni jsme tehdy cítili, že je něco v nepořádku. Nikdy jsme na to nepřišli, ale ten chlap byl po celou dobu návštěvy hrozně nervózní a podezíravě si prohlížel každou ženu ve smečce, dokud jí neuviděl do obličeje.

„Nikdo z nás nevěděl, že našel spojení, dokud nepřišla pozvánka. A proč chce Alfa Lazarus tak rychle odstoupit, na to může být spousta teorií,“ odpovídá naše Luna.

Obvykle, když budoucí Alfa najde své spojení, jeho rodiče to dají vědět každé smečce, nejen těm spojeneckým.

To, že to jeho rodiče neoznámili okamžitě, může znamenat jen pár věcí. Buď přivedl do jiného stavu někoho, kdo není jeho pravým druhem, nebo si vzal vyvolenou družku kvůli alianci, nebo z nějakého důvodu přerušil pouto se svou první družkou.

„Proč nedoprovodíš Davena na ten obřad Alfy ty, Danico?“ zeptá se moje matka, ale naše Luna ten nápad naštěstí rychle smete se stolu.

„Bohužel, ale nezadané členy smečky už jsme vybrali. Danica je ještě mladá a má spoustu času najít své spojení. Bereme s sebou členy smečky, kteří na své pouto čekají už aspoň pět let,“ odpovídá naše Luna a já poznám, že mluví pravdu.

„Udělali jsme to schválně, Davene,“ řekne mi přes myšlenkové spojení a já jsem pro jednou vděčný, že naše Luna umí být občas tak mazaná.

Na rozdíl od většiny se naše Luna nebojí mé matce odseknout. Matka ví, že ji většina stále považuje za ženskou Betu téhle smečky, což jí prochází hodně z jejího chování, ale ani ona není tak hloupá, aby šla proti naší Luně.

Naše Luna má poslední slovo a nikdo s ní o tom nebude polemizovat, ani já ne.

Moje matka a Danica nevypadají z rozhodnutí Luny zrovna nadšeně, ale můj bratr, dvojče Darian, má na tváři ten svůj ušklebek a v momentě, kdy otevře pusu, se rozpoutá peklo.

„Vypadáš, jako bys ji hrozně moc chtěla za snachu. Proč si tedy nevezmu Danicu jako svou vyvolenou družku já?“ řekne Darian s úšklebkem.

Jo, nechte to na mém bratrovi, aby matku pořádně vytočil.