~ Kaelen ~

„Družka!“ vyhrkl Xavier, Kaelenin manžel.

Kaelen naneštěstí pro ni zjistila, že její manžel nemluví o ní, ale o ženě sedící na konci jejich jídelního stolu.

V místnosti se rozhostilo ticho, když neznámá žena vstala ze židle a Xavierovi odpověděla: „Druh.“

Kaelen ztuhla a její oči sledovaly manželův pohled. Podívala se na tu ženu a musela uznat její krásu. Srdce se jí úplně sevřelo. Ještě horší bylo zjištění, že ta žena je dcera Alfy Desmonda ze smečky Crimson Timber.

Jaká facka do Kaeleniny tváře!

Kaelen byla Lunou smečky Midnight Moon. Alfa Xavier byl jejím manželem jeden rok. Potkala ho náhodou, když utíkala před svou minulostí. Přivedl ji do své smečky a okamžitě mezi nimi vzniklo pouto jako žádné jiné.

Nebyli osudovými druhy, ale zamilovali se a svůj osud si vybrali sami. Xavier si Kaelen nárokoval a vzájemně se označili.

Toho dne zrovna slavili Kaeleniny pětadvacáté narozeniny. To, že Xavier našel svou osudovou družku právě v Kaelenin výjimečný den, byl krutý vtip místo dárku!

Kaelen si přála jen prosté setkání, pouze mezi ní a jejím manželem. Xavier však trval na tom, aby pozvali sousední smečky. Před několika dny řekl: „Zlato, chci tě ukázat světu. Ať vidí, jak krásnou a skvělou Lunu mám. Prosím, uspořádejme tuhle oslavu. Alfa Maximo, Alfa Rick i starý Alfa Desmond se na tebe ptali a já se s tebou strašně rád pochlubím!“

Bylo to proto, že Kaelen stála za úspěchem skupiny Aquifer Group, která zajišťovala služby pro pět sousedních smeček. Díky jejímu přínosu pro komunitu byl Xavier tím nejpyšnějším alfou, že má Kaelen za manželku a Lunu. Ale vzhledem k tomu, jak se věci vyvinuly teď, zůstane všechno při starém?

V jídelně byli vysoce postavení hosté: alfové, luny a bety ze sousedních smeček. S vědomím této skutečnosti Kaelen zrudla hanbou, když se k ní všichni otočili a čekali na její reakci.

„No, tohle je trapné,“ prohlásil Alfa Desmond, přičemž se podíval na Kaelen a pak zpět na svou dceru.

Jídlo bylo stále teplé a čerstvě naservírované. Všichni se právě usadili, ale podle všeho si Kaeleninu narozeninovou večeři toho večera nikdo neužije.

„Nuže.“ Kaelen vstala ze židle. Chytila svého manžela za ruku a řekla: „Xavier a já jsme manželé. Jsme jimi už rok. Slíbili jsme si, že své osudové druhy odmítneme.“

Hltavě polkla a řekla Alfovi Desmondovi: „Omlouvám se, ale musí se to udělat.“ Otočila se k manželovi a zeptala se: „Že ano, Xaviere?“

Xavier neodpověděl. Místo toho požádal o rozhovor s Kaelen v soukromí. Netřeba dodávat, že oslava skončila dřív, než vůbec začala. Xavier vzal Kaelen do své pracovny a tam řekl: „Z úcty k Alfovi Desmondovi a jeho dceři bych ji raději odmítl v soukromí. Chápeš to, že ano, Kaelen?“

Kaelen chtěla jít s ním, ale Xavier ji přesvědčil o opaku. Nechal ji tu noc v sídle smečky a odjel s Alfou Desmondem do smečky Crimson Timber.

Uplynuly hodiny, ale Kaelenin manžel se nevracel. Slunce už dávno vyšlo, ale o Xavierovi nebylo ani vidu, ani slechu. Zpráva o tom, že alfa našel svou pravou družku, se už v sídle smečky rozšířila a Kaelen by nepřekvapilo, kdyby stejná informace unikla i ke zbytku smečky.

Kaelen vůbec nespala. Opakovaně manželovi volala, ale bohužel byl nedostupný.

Aby přišla na jiné myšlenky, proběhla se ve své vlčí podobě. Zkontrolovala jižní hranici a vyhledala betu. Avšak ani Beta Jonas pro ni neměl žádnou odpověď a neodvažoval se jí podívat do očí. Gamové na hlídce odvraceli zrak, jako by věděli něco, co ona ne.

Do srdce se jí už vkrádal strach, ale když se vracela do sídla, snažila se samu sebe přesvědčit: „Slíbil mi to. Zachová se ke mně správně. Xavier ji odmítne a všechno bude v pořádku.“

Přestože se uklidňovala, Kaelen cítila v hrudi takovou tíhu, že v momentě, kdy se vrátila do hlavní ložnice, jí po tvářích stekly slzy.

„Neopustil by mě. Tak moc mě miluje.“ Ruce se jí třásly, když si otírala obličej. Řekla: „Je to tak. Xavier mě miluje.“

Klepání na dveře přerušilo její myšlenky. Kaelen otevřela a uviděla svou služebnou. Ta řekla: „Luno. Slyšela jsem to. Je mi to líto –“

„To je v pořádku, Addy. Xavier ji odmítne. Vrať se ke své práci. Budu v pořádku,“ ujišťovala Kaelen služebnou, ale sama o tom přesvědčená nebyla.

Uplynuly další hodiny a Kaelen o svém manželovi stále nic nevěděla. Nejedla, ani neměla náladu opustit pokoj. Pořád si mumlala: „Xaviere, sakra! Prosím, dej mi nějaké znamení!“

Když přišlo odpoledne, Kaelen se konečně dočkala znamení, o které prosila, ale nebylo to to, v co doufala.

Srdce ji náhle rozbolelo!

Kaelen měla pocit, jako by ji někdo bodal nožem! Přitiskla si ruku k hrudi a stěží dýchala. Co hůř, celé tělo měla jako jeden velký modřák, jako by do ní někdo bušil! Padla na podlahu a kroutila se v různých polohách ve snaze to mučení vydržet.

„Aahhh –“ Její výkřiky zanikaly v dlani, kterou si zakryla ústa. To poslední, co teď potřebovala, byla lítost.

Když to všechno ustalo, Kaelen se usedavě rozplakala. „Ne. Ne. Můj Xavier ne. Proč? Xaviere, slíbil jsi to!“

Obličej měla zalitý slzami, protože věděla, že to utrpení, kterým právě prošla, znamená, že se Xavier intimně sblížil s jinou ženou.

Kaelen a její manžel se vzájemně označili. Byli jedno tělo. Kvůli tomu Xavierova zrada zanechala Kaelen zničenou. Bylo to prokletí pouta druhů, způsob, jakým Měsíční bohyně vynucovala věrnost mezi druhy. Kdyby Kaelen zradila Xaviera podobně, cítil by stejnou nesnesitelnou bolest.

Xavier to věděl, a přesto jí tak ublížil.

***

Byla už noc, když se Xavier vrátil do sídla smečky. Vešel do hlavní ložnice a uviděl lékaře smečky, jak Kaelen kolem břicha ovazuje obvazy a bylinné listy. Mělo to zmírnit otoky a modřiny na jejím těle.

Když lékař uviděl Xaviera, zrychlil práci a stáhl Kaeleninu blůzu dolů. Pozdravil Xaviera: „Alfo.“

„Nechte nás o samotě,“ nařídil Xavier a lékař rychle odešel.

Kaelen se na Xaviera nepodívala. Jen se opírala o čelo postele a hněvivě zírala do prázdna.

„Omlouvám se, Kaelen. Nemohl jsem odolat,“ vysvětloval Xavier. „Ten tah byl příliš silný.“

Prožít to byla jedna věc, ale Kaelen si uvědomila, že jeho přiznání je mnohem bolestnější. Tenhle muž jí slíbil lásku na celý život. Jak mohl na rok plný lásky tak snadno zapomenout?

Znovu se jí špatně dýchalo. Slzy jí tekly po tváři, když se hořce zeptala: „Takže co bude teď?“

„Jsi moje manželka. Stále budeš Lunou smečky –“

„Ale?“ přerušila ho Kaelen, protože věděla, co přijde.

„Ale musím sem přivést Daphne, protože je to moje osudová družka a já si ji nárokoval. Musím převzít zodpovědnost,“ řekl Xavier hlubokým hlasem. „Musíme to zvládnout – my tři.“

‚Daphne, takže tak se jmenuje,‘ poznamenala si Kaelen v duchu.

Pravda pálila. Kaelen zavřela oči a zhluboka se nadechla. Když je znovu otevřela, řekla a zdůraznila každé slovo: „A co když řeknu ne? Raději chci, abys mě odmítl a propustil, než abych snášela bolest z tvé zrady.“

„Ne, Kaelen! Nemáš na výběr.“ Jeho hlas se ostře nesl vzduchem. Řekl: „Jsi moje manželka a Luna. Patříš mi stejně jako ona. Potřebuju tě stejně jako ji.“

Xavier se otočil k odchodu. Než odešel, jasně řekl, co chce. Podíval se jí do očí a nařídil: „Kaelen, musíš se naučit... dělit se. Jako tvůj alfa ti to přikazuji.“

„Ne,“ zamumlala Kaelen pod fousy. Oči se jí rozšířily. ‚On na mě právě nepoužil svůj alfovský rozkaz!‘

„Slyšíš mě, Kaelen? Podrob se!“ řekl Xavier pevně a oči mu zaplály.

Kaelen napnula každou špetku energie, aby odolala. Záda jí ztuhla, ale moc Xavierova alfovského rozkazu jí přinutila zvednout bradu. Její dech se stal namáhavým, cítila, jak ji jeho aura dusí a nutí ji ustoupit.

„Neslyším tě, Kaelen. Podrob se!“ rozkázal Xavier.

V očích ji pálily slzy a ústa se jí zachvěla, když odpověděla: „A – ano, Alfo.“