~ Kaelen ~

Hlasité ženské sténání dolehlo až do Kaelenina pokoje a znepokojilo služebnou i zdravotníky, kteří o ni pečovali. Xavier a jeho osudová, Daphne, si to rozdávali ve vedlejším pokoji, aniž by se obtěžovali být diskrétní!

Zatímco Kaelen ležela v posteli, cítila, jak jí tělem projíždí vlna bolesti. Po tvářích jí stékaly slzy, ale zatnula zuby a sevřela pěsti, aby neukázala žádnou slabost.

„Dělejte!“ pobízela Kaelenina služebná Adeline lékaře a sestru. Plakala spolu s Kaelen. „Dělejte, nevidíte, jak trpí?“

Jehla probodla Kaeleninu paži a morfin začal pomalu působit, čímž oklamal její mozek, aby necítil bolest.

Daphne se do sídla smečky nastěhovala před čtyřmi měsíci a pro Kaelen se všechno změnilo ze špatného na ještě horší.

Daphne, dcera Alfy Desmonda, nebyla žádná nevinná květinka. V sídle neustále vyvolávala dramata. Často z Kaelen dělala padoucha tím, že si hrála na křehkou oběť.

Hned první den se k nim Daphne přidala na snídani. Nasadila omluvný výraz a řekla: „Je mi to moc líto, Luno Kaelen. Takhle jsem si to pro sebe nepředstavovala. Nechtěla jsem se plést do vašeho manželství –“

V té době byla Kaelen ještě plná zášti a přímo odsekla: „Vážně? Tak proč jsi roznožila před ženatým chlapem?“

„To stačí, Kaelen!“ okřikl ji Xavier. „Copak nevidíš, že to Daphne nemyslí zle? Projev jí trochu úcty, protože je to také moje družka, můj osud.“

Kaelen nevěděla, jak se to stalo, ale Daphne toho dne nasbírala body. Začala si získávat sympatie u několika zaměstnanců sídla a vybraných bojovníků, a především u Xaviera.

I přestěhování do pokoje vedle hlavní ložnice si Daphne prosadila. Kaelenina postel už dávno vychladla a věděla, že Daphne jí to chce vmést do tváře tím, že pokaždé, když se jí Xavier dotkne, sténá jako velryba. Daphne nestačilo, že Kaelen byla pokaždé, když se to stalo, fyzicky zničená.

Nejvýraznější incident se však odehrál, když Daphne schválně uklouzla na podlaze poté, co prošla kolem Kaelen. Tehdy Daphne plakala: „Xaviere, možná jsem přišla o naše miminko! Kaelen kolem mě prošla náhodou moc rychle!“

Za prvé, Kaelen šokovalo, že je Daphne těhotná. Po roce, kdy se sama snažila otěhotnět, se jí a Xavierovi nikdy nepodařilo zplodit vlče, zatímco Daphne otěhotněla za pouhé dva měsíce! Za druhé, Kaelen Daphne nic neudělala. Jenom šla kolem!

Ačkoliv Daphne o dítě nepřišla, ten incident úplně změnil Xavierův přístup ke Kaelen. Poprvé ji uhodil a poslal ji na pět dní do vězení. Kaelen se v Xavierových očích oficiálně stala ztělesněným zlem.

Kaelen by mohla o Daphniných intrikách vyprávět hodiny a napsat o nich knihu. Avšak bez ohledu na to, jak moc se snažila Daphne odhalit, Xavier její lži neviděl. Byl naprosto zaslepen poutem pravého druha.

A Xavierovo řešení, jak to Kaelen ulehčit? Rozhodl, že lékař smečky bude Kaelen dávat léky na bolest pokaždé, když bude chtít jít do postele se svou milenkou. To byl také důvod, proč lékař a sestra už bydleli přímo v sídle, aby mohli být Kaelen neustále k ruce.

Začalo to jednoduchými léky proti bolesti, ale s každým týdnem rostla sexuální touha Xaviera a Daphne a bylo nutné dávat Kaelen sedativa.

Léky bohužel dokázaly zastavit jen bolest, ale nijak nezabránily poškození Kaelenina těla. Pokaždé byla Kaelen samá modřina a trvalo minimálně týden, než se její tělo zhojilo.

Z vedlejšího pokoje se znovu ozvalo sténání, což naznačovalo, že se Xavier a Daphne chystají na další kolo. Lékaři tentokrát Kaelen s lítostí podali sedativa.

„Takhle to dál nejde. Kolik toho ještě Luna Kaelen vydrží, když se Alfa Xavier nedokáže ovládnout? Měl by Lunu Kaelen prostě odmítnout,“ řekla tiše sestra.

„Ale on je náš alfa,“ připomněl sestře lékař. „Jestli chceš žít, nech si své názory pro sebe.“

Když Xavier ve vedlejším pokoji konečně ukojil všechny své touhy, lékař a sestra opustili Kaeleniny komnaty. Její služebná zůstala uvnitř a plakala pro ni. Chytila Kaelen za ruku a řekla: „Tohle není správné. Moje drahá Luno. Musíme odsud brzy odejít.“

Kaelen byla stále vzhůru. Znovu se rozplakala, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, jak moc ji Adeline litovala. Stiskla Adelinin ruku a nařídila: „Musíme najít Genevieve.“

Adeline přikývla. Odpověděla: „Snažím se, co můžu, má Luno. Brzy pro vás Genevieve najdu.“

Vzhledem ke svému současnému stavu byla Kaelen odhodlaná odejít, ale Xavier měl po celé smečce rozestavěné hlídky, a co hůř, jeho alfovský rozkaz nad ní měl absolutní moc. Vzepřít se mu znamenalo čelit ještě většímu mučení.

Xavier opakovaně odmítal Kaeleninu žádost o odmítnutí. Pokud chtěla být od svého manžela volná, její jedinou nadějí byla Genevieve, čarodějnice, která jí kdysi prokázala laskavost – laskavost, která se pro ni nyní ukázala jako nevýhoda.

Kdo by si pomyslel, že bude takhle trpět rukou svého manžela? Pohltila ji lítost. Kaelen se pro Xaviera všeho vzdala, a podívejte, kam ji to dovedlo.

‚Přísahám na svůj život. Jakmile najdu Genevieve, Xaviere, Daphne, donutím vás zaplatit,‘ řekla si Kaelen v duchu, než konečně podlehla lékům a upadla do hlubokého spánku.

***

„Milujeme vás, Luno Kaelen!“ křičely děti sborově poté, co jim Kaelen na severní hranici jejich smečky rozdala tašky s jídlem. Tato část jejich území patřila méně šťastným rodinám, a tak pro ně Kaelen zorganizovala rozdávání darů.

Během přestávek – a přestávkami Kaelen myslela chvíle, kdy její manžel zrovna nešoustal svou milenku – Kaelen plnila své povinnosti luny. Práce a setkávání se členy smečky pro ni mělo terapeutické účinky. Ti lidé jí dodávali pocit sounáležitosti, který už u Xaviera nenacházela.

„Děkujeme vám, Luno. Jste tak laskavá a ohleduplná,“ řekla jedna matka se slzami v očích.

„Máme štěstí, že jste naše Luna,“ zvolalo další dítě.

Jiná starší žena se na ni podívala se soucitem. Přistoupila ke Kaelen a pošeptala: „Je mi líto, čím procházíte. Jste silná Luna, když to dokážete vydržet. Moje srdce je s vámi.“

Starší žena ji políbila na čelo a skrze mysl jí vzkázala: ‚Víme, že nás milujete, ale ať už si vyberete cokoli, pochopíme to. Nezůstávejte tu kvůli nám.‘

Z očí jí vyhrkly slzy, dojaté slovy té staré ženy. Kaelen možná ztratila lásku svého manžela, ale smečka ji stále milovala. To bylo něco, co Daphne nikdy mít nebude. Kaelen si uvědomila, že právě proto se jí Xavier jako luny smečky tak křečovitě drží.

Kaelen byla dokonalá luna. Za pouhý rok pro smečku tolik udělala, ať už v podnikání, v bezpečnostních strategiích, nebo prostě tím, že byla lunou, která sloužila lidem.

Na druhou stranu Daphne byla rozmazlená dcera alfy. Byla pravým opakem Kaelen. Měla blond vlasy, zatímco Kaelen měla světle hnědé. Kaelen byla vyšší a svalnatější, zatímco Daphne měla křehce vypadající tělo.

Daphne se během dospívání soustředila spíše na módu a umění, zatímco Kaelen – no, Kaelen pravděpodobně zvládla všechno. Samozřejmě o tom o ní ve smečce nikdo nevěděl. Bylo to její největší tajemství. Nevěděl to ani Xavier.

Kaelen a její skupina pokračovaly v rozdávání darů. Během toho Adeline informovala Kaelen přes telepatické spojení: ‚Naše kontakty venku vystopovaly čarodějnici Genevieve. Už to nebude dlouho trvat.‘

‚Dobře,‘ řekla si Kaelen v duchu a mávala dětem, které volaly její jméno.

Kaelen s radostí rozdávala další tašky dětem, které k ní přicházely, když vtom její pozornost upoutal panikařící bojovník: „Luno! Naši průzkumníci na této hranici byli napadeni. Říkají, že se sem blíží přes sto mužů!“

„Cože?“ Kaelen se poplašeně otočila k bojovníkovi s vytřeštěnýma očima. „Jsou to vyvrženci?“

Bojovník v hlase nezapřel strach: „Luno, ti průzkumníci, co se se mnou spojili – já – myslím, že jsou mrtví. Už je necítím. Nestihli identifikovat blížící se vetřelce. Nepřátelé jsou asi kilometr odsud.“

Kaelen chvíli trvalo, než to všechno vstřebala. Rozhlédla se kolem. Severní hranice byla jejich nejslabším místem. Zpevnění jejích plotů mělo být Xavierovým projektem, kdyby nebyl posledních čtyři měsíce tak zaneprázdněn šoustáním Daphne!

„Arrgh! Není čas!“ řekla Kaelen. Přikázala bojovníkovi: „Dostaňte všechny lidi do úkrytu, jak nejrychleji to půjde! Dělejte! Ženy a děti první!“

Stejný rozkaz vyslala telepaticky i blízkým bojovníkům a gamům.

S několika bojovníky v patách vedly Kaelen a Adeline co nejvíce členů smečky do úkrytu. Když Kaelen dorazila, Xavier a Daphne už tam byli také. Xavier zjevně telepaticky komunikoval se svými bojovníky na hlídkách. Kaelenina příchodu si sotva všiml.

Kousek od nich viděla Kaelen Xavierova betu, jak k nim běží ve vlčí podobě. Beta se proměnil v člověka a hlásil: „Alfo Xaviere. Jsou skoro na hranici!“

„Kdo má k sakru tu odvahu zaútočit na moji smečku?“ zavrčel Xavier vztekle. „Proč mi ještě nikdo neřekl jméno?“

Beta Jonas se zhluboka nadechl. V obličeji se mu zračilo těžké břímě, když prozradil: „Je to prokletý alfa, Soren Ames. To on na nás útočí.“

Po celou tu dobu stála Kaelen za Xavierem. Při zmínce o jméně prokletého alfy jí po zádech přeběhl mráz a zůstala stát jako přimrazená.

Kaelen nevěděla, jak dlouho tam tak v šoku stála. Sotva slyšitelným šeptem pro sebe řekla: „Prokletý alfa?“

Před více než rokem před tímto mužem utekla. Teď se zdálo, že ji minulost dohnala. Uvažovala: ‚Našel – našel mě konečně? Je – je si tady pro mě?‘