Valerius seděl ve svém trůnním sále a nepřítomně hleděl do prázdna, když vtom vstoupil jeho otec. Král sledoval výraz svého syna a všiml si smutku vrytého do jeho tváře. Přistoupil k němu a zeptal se: „Valerie, proč vypadáš tak sklíčeně? Je to kvůli Lyře?“

Valerius vzhlédl k otci, překvapen, že uhodl důvod jeho smutku. Pomalu přikývl a řekl: „Ano, otče. Moc mi chybí a chci ji mít zpátky u sebe.“

J