Kaelen seděl sám v matně osvětleném obývacím pokoji, jeho mysl byla pohlcena vzpomínkami na Serynu. Od její smrti téměř nevyšel z domu a raději se utápěl ve svém žalu. Ale když ticho prořízlo zaklepání na dveře, ucítil v sobě jiskřičku zvědavosti.

Kaelen vstal z křesla, došel ke vchodu a otevřel dveře. Stál tam Lucian Blackwood, muž, kterého kdysi nazýval přítelem, ale který se mu odcizil od chvíl