Lyra seděla vedle Kaelena na lavičce v parku a hlavou jí vířily rozporuplné emoce. Nemohla si pomoct a cítila vinu za to, že je s ním, protože moc dobře věděla, že by to jejího přítele Valeria bolelo, kdyby se to dozvěděl. Zároveň však nemohla popřít hluboké pouto, které ke Kaelenovi cítila.

Kaelen tam seděl, ztracený v myšlenkách, s očima upřenýma na vzdálený obzor. Lyra ho pozorovala a vnímala j