V poklidné atmosféře zahrady, zalité jemnou září zapadajícího slunce, stáli Lyra a Valerius tváří v tvář a jejich emoce vířily jako rozbouřené moře. Lyřin kdysi něžný pohled se nyní změnil v ocelové odhodlání a hlas se jí chvěl směsí úzkosti a odhodlání.

„Jak jste mě mohli oba takhle zradit?“ dožadovala se odpovědi a její slova prořezávala klidný vzduch a zanechávala za sebou stopu syrové bolesti.